můj nový život plný milých lidí a milých náhod

8. září 2010 v 17:34 | leni |  deníček
Když jsem v pátek někdy po páté hodině odcházela z budovy Ústavu religionistiky, měla jsem docela rozporuplné pocity. Ne že bych ten výsledek nečekala... Jistě, necítila jsem se úplně dobře, ale pro mě se tím uzavřela jedna starost, která mě držela a brzdila tak dlouhou dobu, že už mi při otázce "učíš se?" naskakovala husí kůže, a přitom jsem nemohla dělat nic jinýho. Ale špatný pocit tu byl, a pustil mě až postupně - teprve až jsem slyšela svoje přátele a rodiče, protože to, jak na to reagovali, bylo prostě nad očekávání pěkný. Díky vám všem...

Po zkoušce jsem se vrátila k rodičům, kam přijel i Luboš, který byl v Brně na go-turnaji. Večer jsme prohlíželi staré rodinné fotky a pak se mě mamka pokoušela opít fernetem, ale vlastně to ani nebylo potřeba. Něco se uzavřelo (ve středu večer jsem stála u hrobu mé milované kočičky, v nejbližší době mě čeká rozvod, odcházím z bytu, ve kterým jsem chtěla zestárnout...), ale něco novýho už se otevírá. Nacházím se v mezičase, kdy je možný úplně všechno. Čekám, co mi život přinese a už teď se těším :)
Ještě ve čtvrtek večer jsem náhodou na FB objevila jednu ze svých brněnských kamarádek, vlastně ne "jednu z", ale tu na kterou vzpomínám nejraději, a která se mnou prošla kus mýho života, jeden hodně dlouhej tábor, několik Prázdnin v Telči a taky cestu z westernovýho městečka k vlaku (a to si pamatuju doteď, jak byla dlouhá). Když mi poslala zprávu, že by mě ráda viděla, ať se stavím v sobotu na oběd, tak jsem byla jenom ráda, že mi náhodou na první kolo nepřišel soupeř a že budu mít na tohle milý setkání dost času. Připadalo mi jako by to bylo před deseti dny, a ne před deseti roky, kdy jsem u ní byla naposledy, a kdy mě probudila, abych nezaspala do školy, a ještě mi na cestu udělala pár toustů :) Dokonce její kocour měl asi pocit, že přišel starej známej, tak se hned ubytoval na mým klíně, případně mi různě lezl za krk a něžně mě kousal do ruky. A další náhodou to k ní z hotelu Santon, kde se konal turnaj, bylo fakt kousíček, oběd byl výborný, prostě paráda, co víc si přát.
Ve 2 začínalo třetí kolo turnaje. Dostala jsem soupeře (Slávka Zmeka), který mě někdy před dvěma lety strašně vydrtil, takže jsem si vůbec nevěřila, jenom jsem chtěla prohrát se ctí. A to se mi taky podařilo: Slávek spočítal, že jsem vyhrála, ale já jsem věděla, že to není možný, tak jsem ho donutila, aby to přepočítal a opravdu, prohrála jsem, i když o pouhých 2,5 bodů. Ve večerním kole se mi podařilo porazit mladou talentovanou Kamču Šamajovou. V noci ze soboty na neděli jsme spali přímo v hotelu a já si to užívala, hlavně nedělní snídani, protože tuším, že se mi to hned tak (bez manžela) nepodaří zopakovat. V dobré náladě jsem v neděli ráno porazila Nikču a odpoledne Vojtu z Frýdku, takže i přes ty vynechaný kola jsem si celkově polepšila o 100 bodů ratingu, tedy o celou třídu. Je ze mě šestnáctka, juchů!
Když jsem v neděli šla hodit po posledním kole lísteček se zakroužkovaným jménem vítěze (mým jménem!) do kastlíku, zapovídala jsem se s Alešem, hlavním rozhodčím turnaje. O úpadku pardubického go-klubu, o mých státnicích a o životě vůbec. Koupil mi "kvetoucí čaj" a měl radost, že já mám radost, protože vidět rozvíjet se tyhle smotaný kuličky v nádherné barevné květy byl můj sen od doby, kdy jsem to prodávala v čajovém krámku.
Ještě jsme zůstali do konce mistrovství republiky v triatlonu, které se tam zrovna konalo, a pak už jenom cesta zpátky a únava. Večer jsem ještě potřebovala poklidit v kuchyni a v pondělí vstávat před osmou (což normálně nedělám, ale asi bych si měla zvykat), protože přišel chlapík na revizi plynových spotřebičů, a pak poklidit celý barák, protože na mě zrovna vyšla služba. A konečně na chvíli nohy nahoru a relax, i když jenom na chvíli. Ale ono by mě to dýl ani nebavilo. Odpoledne jsem zašla do Domu dětí, na čaj... Přivezli nám nazpátek papouška Olivera, džungaráčci a achatinky mají miminka, a bylo tam spousta dětí, který se přišly zapsat na kroužky. A byli tam moji přátelé...
V úterý dopoledne jsem vyrazila kolem Chrudimky na pracák, ale zatím si mě tam nechtějí zapsat, protože nemám potvrzení, že už jsem na té škole fakt skončila. Tak jsem si aspoň prohlídla nástěnky a šla nazpátek do města. A tam jsem náhodou potkala lidi z Domu dětí, kteří roznášeli letáčky s nabídkou kroužků, tak jsem ještě chvíli courala po městě společně s nima, mhouřila oči do sluníčka a...
Já nevím. Dneska jsem zjistila, že už jsem svým věkem "přežila" Janis Joplin, Jimiho Hendrixe, Jima Morrisona i Kurta Cobaina, ale na rozdíl od nich jsem ještě nic nedokázala. Možná bych měla naříkat, jakej jsem lúzr, že nemám titul, práci, partnera, bydlení (to ještě zatím mám, ale nemůžu tam zůstávat donekonečna), ani nějaký ty životní jistoty a optimistický vyhlídky... Ale mám konečně pokoj od učení, je nádherný babí léto, a mám to, co mám (ani za to nestačím děkovat), a jsem tam, kde jsem, a tak musím říct: všechno je přesně tak, jak má být. Nikdy jsem si tím nebyla jistější.

 


Komentáře

1 Ice Ice | 8. září 2010 v 17:44 | Reagovat

Já prostě miluju tvůj optimismus.

2 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 8. září 2010 v 17:50 | Reagovat

jj ten optimismus,to je nejlepší lékař na všechny světaboly,když se k tomu přidá úsměv a dobrá nálada je na světě zase o něco lépe

3 leni leni | Web | 8. září 2010 v 17:54 | Reagovat

[1]: nojo, podle jednoho pána by mě za to měli svázat do svěrací kazajky a zavřít do blázince, ale já si nějak nemůžu pomoct, protože ten můj život je tak krááásnej a všichni jsou na mě tak milíííí :)))

4 Ice Ice | 8. září 2010 v 18:01 | Reagovat

Strašně bych si přála být jako ty! Jenže mně se většinu času zdá všechno šedivé a stereotypní a nějak s tím nedokážu pohnout... Třeba se někdy dopracuju do optimističtějšího stádia. :D

5 leni leni | Web | 8. září 2010 v 18:04 | Reagovat

[4]: Ježiš, díky moc. Teď jsem ještě spokojenější než před chvilkou, to už začíná být nebezpečný :)))
Stačí se rozhodnout, jaký chceš mít život, a on takový bude. Prostě bude. Fakt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.