poděkování přátelům

18. září 2010 v 11:56 | leni |  deníček

Když se nic neděje, stačí vědět, že někde mám přátele. Nepotřebuju je vidět každý den a stěžovat si na maličkosti. Teprve když se věci dají do pohybu, potřebuju vás mít kolem sebe. Můj "život plný milých lidí a milých náhod" pokračuje, i když úplně jinak, než jsem čekala...



Ve čtvrtek ráno setkání s kolegy v Domě dětí. Vypadá to, že ze všech těch zajímavých kroužků se nakonec otevře jenom jeden, ale díky za to, protože to tam mám ráda. A díky za člověka,  který se mnou prošel naprosto zlomový rok v mým životě, který se ptá, jak se peru se životem, a poslouchá. Divím se, že ji to ještě baví poslouchat, protože to moje věčný stěžování si dneska už nějak nebaví ani mě samotnou. Ne, ještě nemám práci, ne, ještě nemám podnájem, ne, ještě nejsu rozvedená a nic novýho se neděje... Ale přesto jsem strašně moc vděčná, že se pokaždý zeptala a byla se mnou, když jsem to doopravdy potřebovala.
Díky Hani!

Ve čtvrteční podvečer setkání na Pernštýnským náměstí. Po roce a půl s kamarádkou, se kterou jsem měsíc bydlela na Stavařově (než jsem dostala kolej), a která patřila do party, se kterou jsme každou středu vyráželi do hospůdky nebo do šenku. Úsměv už zdaleka a objetí. Courání po Pardubicích, na zámek, na univerzitu, do kantýny na kolejích (k Dědovi :), dlouhá procházka okolo mrtvýho ramene Labe. Stmívání, povídání, probírání mýho života a možnosti uplatnění v práci (protože má vystudovanou stejnou fakultu a pracuje přibližně v oblasti, kde bych chtěla i já). Velká podpora, ve všem. Lososový tataráček v Bazalce, zima a únava. Ospalý povídání u čaje u nás doma. Ráno prohlížení fotek, dáreček (guatemalan worry dolls - place them underneath pillow, they will take all your worries away :), courání kolem Chrudimky, po antikvariátech a na kafíčko k Bayerovi pod Zelenou bránou. Hodně nápadů a přemýšlení a nabrání nových sil.
Díky Zuzi!

Potom na poštu, konečně mám v rukách papír o ukončení studia, je to tam černý na bílým. Hledání v nabídkách práce a pocit, že tady chcípl pes. A že si poslední týdny nějak nevím rady sama se sebou. A najednou zpráva, že v Domě dětí se neotevře ani jeden kroužek, který bych mohla vést. Všechno je jinak, než bylo ještě den předtím, ale stejně nemůžu říct, že je něco špatně. Protože teď můžu jít kamkoliv. A není mi to ani tak líto kvůli té práci, která mě bavila, ale která stejně byla jenom na pár hodin v týdnu, jako kvůli těm, se kterýma mi tam bylo dobře.
Díky Miloši, díky Tome, díky Evo... díky, díky Hani!

Setkání u hokejové arény, znovu se Zuzkou a s kamarádkou, která přijela z Prahy fandit "naší Tesle"; která byla se mnou v době, kdy jsem se rozhodovala pro manželství, a která mi to o rok a půl později byla odsvědčit. Podpoří mě teď, když se rozvádím? Jistě, že podpoří.
Díky Maruško!

Holky šly s dalšími přáteli na hokej, já domů přemýšlet. Cestou setkání s další kamarádkou, která zrovna měla čtvrt hodinky čas, kdy jí maminka hlídala malou dcerku, a která mě v té čtvrthodince vyslechla a doprovodila až k domu.
Díky Aníku!

Doma setkání s manželem a pohodová domluva na tom, jak se rozejít, teď už doopravdy a prakticky. Co s bytem, co s nábytkem, kdo si co vezme a že v úterý sepíšeme s advokátkou žádost o rozvod. Vděčnost za těch pěkných 9 let a za to, že mě teď nechává odejít. Proškrtání diáře a zapsání nových věcí.
Díky Luboši!

Telefonát s kamarádkou, která se z mýho života vytratila někdy před devíti lety, která mě znala dřív než všichni ostatní, o kterých tady píšu (jo, ještě v době, kdy jsem měla zrovna tak krátký vlasy a zrovna takový nápady a sny, jako mám teď), a se kterou jsme se znovu našly před dvěma týdny. Hodně dlouhý telefonát.
Díky Leni!

Po hokeji setkání se Zuzkou a Maruškou a dalšíma lidma u Čápa. Pivo a topinky a somrování a dojídání jídla od kamarádů, jako v době, když jsem tady studovala. Bolí mě pusa od smíchu, jako už hodně dlouho ne. Pak noční doprovod do hotelu, kde se kamarádi ubytovali. Rozloučení a "určitě napiš".
Díky vám všem!

Už jsem dost velká na to, abych se v půl jedné v noci prošla sama centrem Pardubic. A dost stará na to, abych věděla, co chci, a že se nejdřív musím něčeho vzdát a aspoň trochu na tom zapracovat, než to dostanu. Ale nikdy nebudu dost dospělá na to, abych na všechno chtěla být sama. Naštěstí ani nemusím. Jak je vůbec možný, že se vždycky stane to, co se má stát, a kolem mě jsou pokaždý lidi, který zrovna potřebuju a kdy je zrovna potřebuju?

Poslední dva dny byly strašně zvláštní, ale...
Díky!

(a ještě dvě speciální poděkování: Vladimírovi, knězi, který nás před sedmi lety oddával, za důležitou  a bezvýhradnou podporu a pomoc, a Lucce Upírce za to, že pořád sedí na chatu a trpělivě mi dělá dutou vrbu)

worry dolls
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 18. září 2010 v 13:05 | Reagovat

Krásné, takhle poděkovat přátelům. Doufám, že si to přečtou, protože takový dík zahřeje, kde se dá. A tobě díky, Leni, že ses objevila na mém blogu, díky za rubriku geocaching a za otevřenost v mailech.

2 lenny lenny | Web | 18. září 2010 v 14:16 | Reagovat

[1]: Tobě Johanko taky díky, za ty tvoje nádherný příběhy a za naslouchání :)

3 Říjnová Říjnová | Web | 18. září 2010 v 18:14 | Reagovat

Moc pěkný článek. Vůbec nemáš zač, když můžu,ráda pomůžu aspoň tím,že můžeš mluvit:)

4 Říjnová Říjnová | Web | 18. září 2010 v 18:17 | Reagovat

Jo a ty panenky jsou úžasný,jak jsi je udělala?

5 lenny lenny | Web | 18. září 2010 v 18:46 | Reagovat

[4]: Ty jsou dělaný v Guatemale, to je ten dáreček od Zuzky ...

6 skritek skritek | 18. září 2010 v 22:13 | Reagovat

Ahojda, vypadá to, že máš nabitý program :) ..držím palce do dalších dní.. PS: jakto, žes ještě neuvejřenila svoji krátkovlasou fotku?? když jsme ti tak intenzivně radili.. :D ani vlastně neznám výsledek :(

7 sosanah sosanah | 19. září 2010 v 15:05 | Reagovat

Příjemný i trochu mrazivý čtení! Každý se někdy ocitně na křižovatce. Není to nic moc pocit, ale vždycky stojí to budoucí zato, mám to vyzkoušený :-). I když je člověk lehce ochromený strachy. přejde to! nedávno mi kamarádka, která taky řešila co dál, řekla: "Nebát se odejít, když to není ono" a jít dál.....moc ti přeju štěstí, někde je...
Ty panenky u mě hodně dlouho čekaly na toho pravýho, kdo je zrovna potřebuje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.