ššššumí mi diář...

25. září 2010 v 0:18 | leni |  deníček
A najednou mám pořád co dělat, najednou mám zase plný diář. Ani nemám čas na to, aby mi bylo smutno, ale ono stejně je. Já vím, žes to říkala - že nemá cenu tam zůstávat na hodinu týdně, že takhle aspoň budu mít volné ruce, abych si našla pořádnou práci; že je to takhle asi i lepší. Že je to tak, jak to má být. Ale ono stejně je...


V pondělí jsem zašla opět na pracák, teď už s papírem o ukončení studia v ruce, ale zase mě do evidence nechtěli. Ještě mě pro jistotu poslali za nějakou paní, ať se na to podívá, ale fakt, na tom papíru není žádný datum "ukončeno ke dni" a navíc ještě dlouhá odvolací lhůta, ó hrůza... Zapsáno za uši, že až budu příště někde končit, mám okamžitě podat žádost o ukončení a nečekat na papíry, který posílají ze studijního.
V úterý jsme zašli za paní advokátkou a předběžně se domluvili na tom rozvodu. A zase mi nezbývá než poděkovat. A advokátka je moc milá paní, akorát jí z nás jde trochu hlava kolem - dva lidi, kteří se odmítají hádat o prachy, no viděli jste to už někdy? Ještě nám chyběly nějaký smlouvy a potvrzení, ale už to dostává definitivní podobu...
Cestou domů jsem se stavila na akci v rámci Týdne duševního zdraví, rozdávali tam letáčky, radili a prodávali výrobky z chráněných dílen, no bylo to zajímavý. Pak jsem se stihla stavit na katastrálním úřadě a nechat si vypsat všechny nemovitosti, u kterých je naše jméno... (ne že by jich bylo tolik, jenomže třeba zahrádky jsou rozparcelovaný na několik částí a ještě máme věcný břemeno na jednu cestu, a to byste nevěřili, kolik papírů kolem takové blbosti je).
A to ještě není všechno. Ještě jsem hledala na internetu a náhodou jsem našla, že se hledá sociální pracovník při nízkoprahovém klubu SKP centra, tak jsem tam hned napsala, i když na to zatím nemám vzdělání. Ale kurz sociálního pracovníka mám v plánu v nejbližší době, tak uvidíme, třeba budu jediná, kdo jim tam napíše ... A kdyby ne, tak se jim tam přihlásím jako dobrovolník, aspoň zjistím, o čem ta práce je, a budu mít praxi a budu něco dělat. A taky jsem našla a domluvila pár dalších věcí, ale nemá cenu tady vypisovat všechno.
Jenom o jedné věci musím napsat: zjistila jsem, že hledají brigádníky na ekofarmě v Horních Ředicích. Jo, tam, kde jsem byla o prázdninách na kole. Tak jsem jim tam napsala a hned mi odepsali, že budou rádi, když jim tam pomůžu. Ono to možná vypadá divně, ale mě to strašně láká. Makat rukama a nemuset přemýšlet o tom, jestli je religionistika věda a jak definovat, jestli něco je nebo není náboženství. Nekoukat pořád do počítače. A ještě si za to odnést čerstvou bio-zeleninu a kozí sýr. Tak snad od pondělka, snad.
Ve čtvrtek ráno jsem se začala balit, že pojedu do Brna vyřídit všechno potřebné na studijním, a napadlo mi napsat své kmotřičce (se kterou jsem se taky naposledy viděla na své svatbě). Tak jsme se hned domluvily, že se setkáme. Na cestu jsem vyrazila jako tradičně až odpoledne a do Babic jsem dojela až chvíli před setměním. U vlaku jsem potkala své známé, které jsem taky neviděla jak dlouho (a pořádně jsem s nima nemluvila taky tak 10 let). Další náhoda? Že se mi v posledním měsíci vracejí do života lidi, které jsem znala a měla je ráda před sedmi a víc lety, jeden za druhým? No, minimálně zvláštní to je... Lenka a Libor mě pohostili, vyslechli a poradili a bylo to moc fajn, jako každé setkání po dlouhé době. Díky za všechno...
Dneska dopoledne jsem úspěšně vyřídila všechno na studijním. Mám novou studijní referentku, moc milou, škoda že už si ji neužiju... A mám k dnešku definitivně ukončené studium. A taky mám skvělýho kamaráda na oddělení poplatků za studium, takže i tam proběhlo všechno nejlíp, jak mohlo. Prostě skvělej život.
V poledne jsem se setkala u Jakuba s kmotřičkou, a zase musím říct: jako by to bylo včera, kdy jsme se viděly naposledy... Políbení na přivítanou, hledání hospody a oběd, pitomej číšník a změna lokálu, posedávání na lavičce na sluníčku na Svoboďáku, obcházení a koukání na nové hodiny-nehodiny ve tvaru černýho obelisku, courání po městě, koukání do výloh, nakupování na Zelným trhu, probírání se zbožím v Malým Tibetu, mluvení, pochopení, jojojo... Co víc by si měl člověk přát?
S kmotřičkou jsem se loučila někdy v půl čtvrté nahoře na České, pak jsem prošla cetrem a odjela na Vinohrady do bytu naší prapratetičky, která umřela na konci července. Už tam na mě čekala sestřička. Balily jsme skleničky a hrníčky, vynesly jsme asi 2 velký pytle a několik tašek plných bordelu, a stejně tam ještě pořád je co dělat. V neděli tam pojedeme i s rodičema, tak už to snad zabalíme a odvezeme všechno. A já jsem strašně ráda, že s tím můžu své rodině pomoct. Vždyť v nich mám obrovskou podporu, mám se kam vrátit a... je to rodina, přece!
Když sestra odjela, ještě jsem tam chvíli zůstala sama. Sedla jsem si k balkónovým dveřím, dívala se jak se stmívá a jak zvenku blikají reklamy... Takhle tu tetička sedávala každý den? Takhle sedají lidi, kteří žijí sami? No nic, raději nic... Bylo tam takový ticho, že jsem slyšela tikot svých náramkových hodinek, i když jsem natáhla ruku daleko před sebe...
Pak si pro mě přijeli rodiče a jeli jsme domů, do těch mých milovaných kopců a lesů, který už normálně podzimně zlátnou. Nakrmila jsem naši tulivou kočičku Haničku, vyráběli jsme toustíky a popíjeli čerstvě stočený burčák. Jo, je akorát, nádherně ššššumí... a já se omlouvám za úroveň článku, protože mi legračně přeskakují písmenka i myšlenky.

na zdraví a dobrou noc, moji milí...
Lennycka

P.S. Fotky budou až se vrátím ke svýmu počítači, zatím jenom jediná: hodiny na Svoboďáku (kuk, to nemáte ani v Praze, že nééé?)
hodiny
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 27. září 2010 v 19:10 | Reagovat

V Praze mají Orloj a taky tam kolem něj takhle postávají lidi! :)))
Z Tvého článku vůbec necítím smutek, naopak na mě dýchlo příjemné pozitivno, možná trochu melancholické, ale pozitivno! Tak přeju, ať začne převládat ještě mnohem víc nad vším ostatním a v diáři se začnou objevovat příjemnější a příjemnější záležitosti!
Díky za ten milý komentář na blogu AK! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.