prodloužený orientální víkend

26. října 2010 v 16:41 | lenny |  deníček
Tento víkend jsem měla v plánu zajet na Moravu, abych tam oslavila svoje narozeniny s lidma, který mám ráda. S rodiči, sestřičkou a taky s Lenkou, která měla zrovna tančit na festivalu orientálních tanců, tak mě zvala, ať se podívám. Pozvání jsem přijala moc ráda a ještě jsem se stihla "cestou" setkat s dalšíma lidma, takže můžu říct, že tento prodloužený víkend se náramně vydařil...


V pátek cestou na Moravu jsem se stavila za Čarodějkou. Dům jak hrad - bývalý hostinec v rekonstrukci, spousta tajemných sklepů, bytelný dřevěný stůl a hrnek s čajem, mourovatá kočka na rameni a další černá se motala pod nohama, zlátnoucí koruny buků na modré obloze... podzimní pohodička.
Navečer jsem dorazila k rodičům. Mamce jsem přivezla nasušené šípky a perník od pana Janoše a sestřičce dýni hokkaido od nás z farmy. Pili jsme víno a prohlíželi fotky, v sobotu jsme chvíli pracovali na zahradě a večer pálili listí a větvičky a opíkali špekáčky. Dým a foukání do plamínků a vůně popela... Rodiče a sestra s přítelem mi popřáli a dali dárky - přilbu na kolo a fešáckou černobílou šálu a bílou studentskou pečeť a bio-sušenky. Všem moc děkuju. Za to že mám pořád někde svoje "doma".
Večer jsem zjistila, že nedělní Moon Tribe Fest začíná až v 7 večer a poslední vlak že by mi jel už ve 20:30. Tak jsem zavolala paní šéfové a poprosila o pondělní volno. A nakonec jsem byla strašně ráda. V neděli odpoledne jsem se nejdřív setkala s Wabim, kamarádem od dětství, který si nedávno pronajal byt, kde jsem kdysi dávno párkrát byla na návštěvě, tehdy u své nejlepší kamarádky. Večer mě doprovodil na Flédu, protáhl mě městem rovnou za nosem a na cestu vzal "zlaté polomáčené".
V 7 večer jsem se přivítala s Lenkou ze skupiny Rahat Lukum a pak se skoro na 3 hodiny ponořila do pohledu na vlnící se tanečnice. Všimli jste si, jak máme pokřivený vkus? Všude v médiích předvádějí nesmyslně vyhublé modelky, a přitom těmto ženám stačí, aby udělaly jediný pohyb ramenem nebo se záhadně usmály a ... Večer plný krásné hudby, ladných pohybů, zajímavých choreografií, arabských básní a ženské krásy. Té opravdové, neretušované...
Tady je malá ochutnávka - netradiční gothic fusion v podání Zafiry a Amiry Sofii z Brna (stejný tanec, jiné místo) a Maria Hamar ze Zafira Dance Company (na festivalu tančila úplně něco jiného, ale lepší video s touto sympatickou dámou jsem nesehnala):



Festival skončil asi v půl jedenácté. Většina lidí šla domů, někteří si ještě zatančili, a já jsem se nechala pozvat na pivo od Lenčina syna Jiříka, se kterým jsem se naposledy viděla ještě když byl malej kluk. Teď je z něho dospělý borec, se kterým se mi moc dobře povídá. Má krásný oči a otevřený srdce, celá maminka :)
Někdy v jednu v noci jsme se přemístili do jejich bytu, a protože Lenka únavou padala, šli jsme spát. Ráno jsem z peřin pokukovala, jak Lenka ještě v posteli dovádí se svým mladším, teprve čtyřletým synkem, dostala snídani, do jedenácti povídala, pak se rozloučila a spěchala na Fildu, kde už čekal Jiřík, se kterým jsem ještě vykouřila vodnici v Čajovně za zrcadlem, a pak už jsme museli jít. Mě čekala cesta vlakem do Pardubic a úklid a chystání se do práce... Ale po cestě mi přišla zpráva, že v úterý práce nebude, tak mám ten prodloužený víkend ještě o jeden den delší.

Celý to bylo strašně moc milý a já znovu uvažuju o tom, že se přece jen do toho Brna vrátím. Protože mám za kým. Jenže taky mám několik důvodů zůstat tady. Achjojo, chtěla bych se naklonovat, abych všechno stihla... Může mi někdo vysvětlit, co jsem dělala těch posledních 10 let, že to teď musím tak hekticky dohánět? A může mi někdo říct, proč jsem si skoro 10 let hrála na něco, co nejsem, když být sama sebou je tak fajn?

Edit (na přání): ne, vážně si nestěžuju na to, že jsem byla 7 let vdaná... Bylo to pohodový manželství a já si to v rámci možností užila. Jenomže být manželkou a matkou prostě není můj šálek čaje ...
 


Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 26. října 2010 v 17:47 | Reagovat

vsetci sa casto hrame na to kym niesme.. vlastne podla mna do urcitej miery sme, ale niekedy z malej casti ktora u nas prevlada hlavne kvoli nasmu momentalnemu okoliu  ..:)
pekne si si to uzila, dodatocne prajem vse naj :D

2 sosanah sosanah | E-mail | 26. října 2010 v 19:54 | Reagovat

čau leni, předně vše, vše nej k narozkám! fb teď moc nezapínám, tak mi utekl tvůj den :-). k zafiře jsem chodila na břišní :-).
ať se daří čím dál víc! vidíš, že to jde, to je co? neřeš minulost, zakuklenost a zaslepenost v sobě se holt někdy stává, hlavní je probuzení! máš zkušenost, ale už to nikdy nenech dojít...pa Z.

3 Johanka Johanka | Web | 29. října 2010 v 22:35 | Reagovat

Být sama sebou je vždycky fajn :-)
A slíbený dárek je na světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.