s rukama od hlíny, ale s čistou hlavou

1. října 2010 v 18:56 | lenny |  deníček
Ještě před pát týdny jsem nevěděla, co budu dělat. Bez titulu, bez praxe, a zanedlouho i bez manžela, kterej mi celých těch 8 let dělal zázemí a oporu. Ani teď to nevím, netuším, kde budu za měsíc, natož za rok nebo za deset let. Protože ještě pořád nevím, co chtít a kde a u koho zakotvit. Ale už se rozkoukávám... a docela mi to jde. A hlavně mě to baví.


Ráno vstávám před sedmou, po půl osmé sedám na kolo, jedu nějakých 17 kilometrů mírně dokopečka, přes Sezemice a Choteč a Dolní a Horní Ředice. Někdy v půl deváté začínám pracovat. Včera jsem skoro celý dopoledne čistila cibuli, pak jsem byla na mrkvi, poprvé sama a málem jsem ji nenašla, jak jsem slepá. Je trochu na kopečku, svítilo sluníčko a já jsem litovala, že s sebou nemám foťák, protože políčko je kousek od ředického kostelíka... a prostě je tam krásně.
Cestou z mrkve jsem potkala ježka a při sklízení rajčat ve fóliáku jsem musela dávat pozor, abych nešlápla na hnědý žabky. Odpoledne jsme chystaly tašky na rozvoz do Pardubic, do každé jsem odvážila kilo brambor a cibule a svazek mrkve a půl kila paprik a dva tuříny a svazek cibulové natě a jednu velkou bazalku... Na oběd jsem dostala výbornou jablečnou buchtu a ještě před odjezdem zase chleba se sýrem a zeleninou, aby se mi dobře jelo. A do batůžku mrkve, tuřín, vodnici a papriky.

Dneska zase od rána svítilo sluníčko, jenom kolem Sezemic ležela bílá studená mlha. Zapnula jsem raději blikačku a byla jsem ráda, že nejezdím po hlavním tahu, ale přes horní-dolní. Ale v Horních Ředicích bylo krásně hned od rána. Ještě byla rosa, když jsem dolovala další dva košíky mrkve. Sklízely jsme květáky, tuříny, pórek, celer a řapíkatý celer a připravovaly bedýnky na pardubický farmářský trhy. Taky jsme zalívaly fóliák (konvičkama... na farmě fakt není sebemenší mechanizace) a skamarádila jsem se s fenkou Bárou... no teda spíš ona se mnou. Neustále mi nosila oslintanej kousek dřeva a dávala mi ho do bedýnky s jabkama, který jsem přebírala, a byla hrozně nadšená, když jsem to párkrát vyhodila ven.
Na oběd jsem snědla buchty a ještě misku ovesné kaše a ještě chleba před odjezdem, maminka ze mě určitě bude mít radost, že mám zase chuť k jídlu :) Ze zvířátek jsem tentokrát potkala křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), o kterým jsem zatím jenom četla a moc jsem si ho přála vidět naživo. Tak mám zase zážitek. A další zážitek mám z jednoho moc milýho starýho pána, kterej se šel podívat na koníka, pak si se mnou chvilku povídal a na rozloučenou mi řekl "s pánem Bohem". To už jsem neslyšela... ani nevím kdy naposledy.
Dneska mi některý věci moc nešly, přehlížela jsem nahnilý flíčky na jabkách a nešel mi očistit celer a vyčítala jsem si, že jsem si vzala menší konvičku, i když jsem větší, a i když mi paní šéfová nic neříkala, tak jsem měla pocit, jako že by mi měla říct: co je to dneska s tebou? Ale snad jsem tak blbě připadala jenom sama sobě a o to víc jsem se snažila, a nakonec jsem ten celer přece jenom očistila a všechno jsem zvládla, a za odměnu jsem dostala červenou cibuli, vajíčka, řapíkatý celer, dva lilky a bochník čerstvě upečenýho chleba, a ještě zítra se mám stavit na trhách pro čerstvý kozí sýr. Batoh byl fakt těžkej, tak jsem se cestou 2x zastavovala, abych si srovnala záda. Ale nevadí mi to, protože jsem se zastavovala v lese, takže jsem se ještě stihla pokochat podzimní přírodou.

Je to těžká práce, na mě, rozmazlenou filďačku. Ale nestěžuju si, protože mě to pořád ještě baví. Baví mě, že mám doma plnou ledničku i spíž a že jsem si většinu z toho sama sklidila, baví mě, že dělám práci, která je vidět, baví mě, že je krásný počasí, baví mě dívat se na kočky, jak mhouří oči do sluníčka, a baví mě přijíždět domů fakt utahaná. A baví mě, že moje ruce se začínají podobat rukám paní šéfové a voní po mrkvové nati, tuřínu a bazalce.


It takes some silence to make sound
And it takes a lost before you found it
And it takes a road to go nowhere
It takes a toll to show you care
It takes a hole to see a mountain...
 


Komentáře

1 Barbara von Gattermayer Barbara von Gattermayer | Web | 3. října 2010 v 12:18 | Reagovat

jenže já musim mít zúžený :D

ale neni to jen z modniho hlediska, jde i o to, že mi v zimě v úzkejch netáhne na lejtka, což u zvonáčů bytostně nenávidim...

2 Wabi Wabi | 14. listopadu 2010 v 9:55 | Reagovat

Vždycky, když se vrátím na blog, dýchne na mě pohoda a dobrá nálada :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.