ovíněný brněnský

23. listopadu 2010 v 19:57 | lenny |  deníček
V pátek se na farmě nepracovalo, paní šéfová odjela a já jsem mohla taky. Ještě v týdnu jsem obvolala rodinu a kamarády z Brna, a všichni si na mě udělali čas, Lenka mě dokonce hned pozvala na oběd, tak jsem se mohla sbalit a odjet do mé rodné vesničky. Jela jsem až odpoledne a v Brně jsem měla ještě nějaký čas, akorát tolik, abych se prošla přes Svoboďák do antikvariátu a tam koupila Studnu osamění od R. Hallové, kterou jsem rozečetla sotva do půlky a už jsem ji musela vrátit do knihovny, tak mi to přišlo vhod. Cestou jsem zahlídla brněnský "orloj" a dřevěný stánky, už nachystaný na adventní trhy. Nojo, advent, trhy... už abych začala vymýšlet, co dát komu k Vánocům...

Rodičům jsem přivezla pár kousků naší bio-zeleniny a taky dýňovej perník s kouskama čokolády, kterej jsem pekla ve čtvrtek večer, a prý jim chutnalo. Večer jsem dostala víno přímo ze sklípku a alkoholickou bonboniéru, kterou mi tam nechala babička před měsícem, k narozeninám. V sobotu jsem pomohla uvařit oběd a někdy odpoledne jsem ještě upekla jablečný štrúdl. Mezitím jsem se po FB domlouvala s Wabim na nedělní dopoledne, že přijedu k němu do Žabin. Pak jsem hodinu a půl mučila mamku, která se uvolila ostříhat mi vlasy, neustálým "ještě kratší, ještě, ještě...", až mi tam toho hlavně vzadu fakt moc nezůstalo...
Když jsem se potom sprchovala, uslyšela jsem známý hlas. Vylezla jsem z koupelny jak to šlo nejrychleji a už se objímala s Wabim, kterej změnil plány a přijel ke svým rodičům. Ještě odešel a vrátil se asi v 11. Sedli jsme si v kuchyni, pili víno, sestřička nám ještě nalila po kalíšku brusinkové vodky, takže jsem šla spát někdy ve 2 a s pořádnou motanicí. Ale popovídala jsem si krásně...
V neděli jsem vstávala až někdy v 10 a za chvíli už jsem šla na vlak do Brna. Asi v půl druhé (se zpožděním, bohužel) jsem dorazila k Lence, dostala výbornej oběd a opět víno a... Jiřík se mi chlubil novým foťákem, já zážitkama a fotkama, a tak jsme se rozpovídali, že jsme pokračovali ještě když Lenka už musela odejít.
Zajeli jsme si do Dobré čajovny na vodnici, cestou kolem sv. Tomáška prozkoumali moderní umění, soutěžili čí foťák líp fotí... Doprovodil mě na poslední večerní vlak, kterým jely i zbytky fandů "naší Tesly Pardubice", a já v poklidu dojela domů. Prostě krása, paráda, až na to, jak trestuhodně jsem kvůli tomu zanedbala Lenku, na kterou jsem se do toho Brna těšila nejvíc. Tak příště, Leni, určitě...

v čajovně

Přemýšlím nad tím, že čím míň plánů a nadějných očekávání, tím je život hezčí. Protože očekávání se občas nevyplní, a očekávat něco sama od sebe je vůbec nejhorší. Říkat si, že bych měla něco udělat pro to, aby to bylo tak, jak já CHCI... Proč? Někdy mám pocit, že čím míň čekám, tím víc dostanu. Někdy ne to, co jsem dostat chtěla a nebo co jsem očekávala. Zvlášť pokud se ty sny a přání týkají jiných lidí. Umění není mít sny o své budoucnosti, o tom, co a s kým chci prožít, ale děkovat za to, co prožívám právě teď ...
 


Komentáře

1 Janah Janah | Web | 23. listopadu 2010 v 21:31 | Reagovat

Poslední věta má 100% platnost, škoda, že si to nejsme schopni uvědomit.

2 Johana Johana | 24. listopadu 2010 v 11:55 | Reagovat

Krásný :-), z některých vět mám husí kůži, jak  jsou pravdivé.

3 Vendy Vendy | Web | 28. listopadu 2010 v 19:30 | Reagovat

Pravda, někdy jsme plni očekávání a pak jsme nutně zklamaní. A čím víc očekáváme, tím větší je zklamání.
Naděje se nemusíme vzdávat. Ale chce to být trochu při zemi a nemalovat si vzdušné zámky....

4 lenny lenny | Web | 28. listopadu 2010 v 20:05 | Reagovat

[3]: Já jen tak pro doplnění: místo toho, co jsem čekala a chtěla, se stalo něco jiného, co bylo ještě hezčí než to, co jsem plánovala, takže jsem se nijak zklamaná necítila a fakt jsem si užila to, co bylo. Dřív se mi tohle nedařilo a to zklamání, často i sama ze sebe, jsem často cítila, ale teď se to snažím brát takhle, neplánovat, nelpět na svých očekáváních, a radovat se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.