svatý Martin

13. listopadu 2010 v 13:18 | lenny |  deníček
Měla jsem tolik plánů co dělat až skončím se školou... Chtěla jsem vidět tolik filmů, přečíst tolik knížek, kreslit a psát, hledat poklady, a místo toho všeho stíhám pouze... ŽÍT. A občas o tom něco napsat, občas (když stihnu nabít baterky do foťáku) něco vyfotit, přečíst FB a meily a pustit si u toho nějakou pěknou hudbu... jíst, spát. A to je tak všechno. A to vůbec není málo...


Ve čtvrtek jsem si vzala volno, protože mě Čarodějka pozvala k nim na slavnost svatýho Martina. Původně jsem myslela, že se ještě večer vrátím domů, ale nakonec všechno dopadlo trochu jinak. Malý Čaroděj Divíšek mi nabídl matraci ve svým pokojíčku a jeho táta mi řekl: kam bys jezdila takhle na noc; půjčil mi teplý ponožky, aby mi druhý den v práci nebylo zima, a ráno mě do té práce i odvezl... No ale popořádku...
Přijela jsem asi ve čtyři, chvíli obdivovala další pokroky (jóóó, od minule je zazděná roura od kamen, a nejen to) a jak je všechno krásně nachystaný na slavnost, pak už se začínalo stmívat a začali chodit první rodiče s dětma. Nakonec přišlo asi 16 dospělých a 13 dětiček. A každý přinesl něco dobrýho. Připadala jsem si tam tak trochu bezprizorní, tak jsem byla ráda, že můžu aspoň pomoct s vařením čajů.
Čarodějka přečetla pohádku a popovídala dětem o svatým Martinovi, jak se rozdělil s žebrákem o svůj plášť a jak projíždí krajinou a přináší světlo do tmy a zimy, které teď přebírají vládu... A pak si děcka rozsvítily lampionky a šly po světýlkách na druhou stranu vesnice, kde našly čokoládový podkovy a okolo vážně projel Martin na bílým koni. Dokonce nás pozdravil. A každej kdo měl podkovu, tak se o ni musel s někým rozdělit. A prý máme koukat okolo, protože v tuhle roční dobu můžeme vidět skřítky... a já je viděla! 13 malejch skřítků s lucerničkama, a očička jim svítily a pusy měly zamazaný od čokolády :)
Byla už tma a zima, tak se většina lidí rozloučila a odjela, no a my jsme dojedli všechny ty placky a buchty, který ještě zbyly, rozestlali, popovídali... Diviš nevycházel z údivu, když jsem mu vyprávěla, kolik je v Pardubicích lidí, ale že takhle se nesejdou, a dokonce se ani nepozdraví, když se potkávají na ulici. Že se nescházejí, aby přečetli dětem pohádky, a o nic se nedělí a navzájem o sobě skoro ani neví. Proč? Proč? Nevím...
A pak mě naučil nový kouzlo, tentokrát jsem otáčela prstýnkem a něco jsem si přála. Ale protože ty opravdový přání se takhle lehce neplní, přála jsem si raději jenom něco malýho. Třeba aby druhý den nebylo bláto, abych si nezničila boty, když jsem si nevzala pracovní. A Malej čaroděj slíbil, že bude polojasno a bez deště, a já mu uvěřila, a měl pravdu. Zase.
A pak už pomodlit a spát... Ale jako na každé návštěvě jsem spala jenom tak na půl oka, každou chvíli se budila a měla divoký sny. Zdálo se mi o svítícím lampionu, který byl UFO, havaroval na poli, vylezl z něho malej roztomilej ufonek a kníkal "mír, mír" ... Tak jsme ho nechali jít, no ale on proklouzl do Afriky a tam zburcoval černý bojovníky a pak s nima táhl na Evropu. A taky jsem viděla Z. a M. a další pardubický kuny. Drželi jsme se za ruce a tančili jsme v kruhu na nějakým náměstí. A spousta dalších popletenejch snů...
Ráno mi přistál na posteli Diviš se dvouma gumovýma dinosaurama, což bylo jedno z nejhezčích probuzení za poslední dobu. Pak mi Čarodějka po vzoru svatýho Martina půjčila hřejivou bundu, abych v té práci neumrzla, a její muž mě odvezl až před farmu, za což mu vážně moc děkuju. I za ty teplý ponožky, a vůbec.
Včera jsme to měly trochu pestřejší, nesklízely jsme jenom mrkev, ale i pastinák, ředkve a petržel, aby bylo co prodávat na trhu. A paní šéfová dokonce našla na poli pár posledních cibulek, který když se očistily, tak ta bílá, fialková a zelená nádherně svítily, radost pohledět. A k obědu jsem dostala ovesnou kaši a do batůžku několik kousků z obrovské oranžové dýně, která až doteď ležela pro okrasu u vchodu do domu. A taky jsem dostala kousek úplně posledního melounu, a byl slaďoučkej, ještě teď se oblizuju...
Domů jsem jela autobusem, a úplně jsem se dojala při pohledu na Kuňku pod těma tmavejma mrakama, a hrálo tam Its My Life od Dr. Albana, taková vzpomínka na pubertální mládí... Večer jsem ještě zašla do knihovny, kde jsem potkala spolužáka ze studií, a nakoupit, a uvařila jsem opět tuřínovo-dýňový karí, pak otevřela FB, kde mě hrozně potěšil kámoš (skoro-brácha), protože má zajímavou práci a radost ze života, tak jsem si asi hodinu četla o tom, jak je nadšenej a optimistickej...
A já jsem taky nadšená. Z toho, co prožívám, a z lidí, který mám kolem sebe. Ze svatýho Martina, kterej nás učí dělit se o pláště a rozsvěcuje naše srdce, aby zářily do tmy... Z toho, že nepřivezl sníh, ale že je pořád krásně. A z pohádek, a ze skřítků, který dávají malým dětem pod polštář zlatý tolary, a z malých dětí, a z jejich matek... Jenom ty baterky od foťáku mě mrzí, protože se zase vybily dřív, než jsem to stihla všechno vyfotit. Tak aspoň něco málo...

okno

světýlko

lampiony ve tmě
 


Komentáře

1 skritek skritek | 13. listopadu 2010 v 14:44 | Reagovat

mooc hezké.. já mám od čtvrtka akotát horečku a příšernou rýmu :( ale dostávám od maminky čajíčky a zázvorové uzdravováčky, tak je to už lepší :) ..tak ti přeji, abys byla zdravější než já.. ;)

2 Wabi skoro brácha Wabi skoro brácha | E-mail | 14. listopadu 2010 v 10:02 | Reagovat

Je to lék si tu počíst ;-)Díky!!

3 Čarodějka Čarodějka | 14. listopadu 2010 v 21:25 | Reagovat

To potěší :-) Z toho Martina jsem taky měla dobrý pocit, že se opravdu vyvedl. Myslím, že byl nejlepší za ty tři roky, co ho tady pořádám, z mého dojmu i z reakcí ostatních, co tu byli...
A člověk (i čarodějka) si zase uvědomí sám sebe, lidi kolem a přijde na jiné myšlenky, než je jenom stavba.

4 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 14. listopadu 2010 v 22:34 | Reagovat

streptokočička se těší na nový domov!!

5 lenny lenny | Web | 14. listopadu 2010 v 22:47 | Reagovat

[1]: Díky, zatím se mi všechny nemoci vyhýbají, až se divím, když mám skoro každej den zmrzlý ruce i nohy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.