velká sklizeň

25. listopadu 2010 v 23:05 | lenny |  deníček
Počasí se nemilosrdně překlápí z teplých podzimních dnů do mrazivého adventu a předvánočních plískanic. Podle předpovědi mělo ve středu začít pořádně mrznout, tak jsme si naplánovaly, že během pondělka a úterka sklidíme všechno, co je potřeba.

V pondělí jsme začaly na poli, pastinákem, mrkví a ředkví, a pokračovaly na zahradě, kapustou, giganty, pórkem, celerem, čekankou a salátem. To bych nevěřila, že salát vydrží venku do půlky listopadu jenom pod netkanou textilií... i když bohužel skoro nevyrostl. No ale i těch pár lístků, které jsem pak dostala do batůžku, mi přišlo vhod.
Byla to pěkná makačka, normálně je práce lehčí, nebo aspoň odpoledne, kdy se většinou už jenom oddělávají natě, ale tentokrát jsme házely plné bedny i s natí do chlíva, abysme to všechno stihly do mrazů. Dělaly jsme na sebe vyčerpané obličeje a smály jsme se tomu, že už ani nezvedneme bednu, že je musíme nosit společně, každá za jedno ucho... Ale zahrada byla komplet sklizená, plán splněný, a mohly jsme ještě na chvíli zalézt do fóliáku, odložit rukavice a natrhat několik posledních kytiček kopru a měsíčku...
Cestou domů jsem se zastavila na poště a šklebila se na lidi, kteří se šklebili na moje zablácený boty. A doma mě čekal moc milý meil od Vládě, kněze, který nás před sedmi lety oddával, a teď při mě stojí, když se rozvádím...
V úterý v noci jsem se moc nevyspala, šla jsem spát až asi v jednu a někdy ve 4 mě vzbudily šílený zvuky - někde za zdí škrábal na dveře a zoufale vyl sousedovic čokl. Měla jsem pocit, že se dobývá na mě, nebo že ho někdo mučí. Když to trvalo asi půl hodiny, tak jsem se sebrala a sešla z mé vyvýšené mansardy do pokoje dole v bytě, kde to už naštěstí slyšet nebylo. Ale stejně jsem už skoro neusnula, jenom čekala, až zazvoní budík.
A ve dne začalo přituhovat, nebo spíš začalo pršet a foukat vítr, takže jsem měla boty mokré ještě dřív, než jsem začala pracovat, stačilo projet pár kalužema. Dostala jsem aspoň teplý ponožky a pracovní rukavice. Ty moje, tenký, pletený, mi byly na dvě věci, protože jsme sklízely fólie plný bahna. Sklidily jsme dalších pár beden zeleniny, ostříhaly bylinky, přebudovaly ohradu pro kozy... Odjížděla jsem až za tmy a večer byla tak unavená, že jsem jenom udělala večeři a odkulila se spát.
Ve středu jsem vyjížděla o půl hodiny dřív než normálně. Ještě ráno to vypadalo slušně, ale někde za Sezemicema začalo padat z oblohy mokré sviňstvo, něco mezi deštěm a sněhem, a padalo celý den. Na pole jsme sice vyšly, ale moc dlouho jsme tam nevydržely. Kvůli tomu mokrému hnusu jsme byly většinu času zalezlé ve chlívu a zpracovávaly jsme to, co jsme sklidily v pondělí. V poledne jsem dostala výborný jáhly se zeleninou a hned potom jsem zase tím mokrem musela odjet, kvůli schůzce na pracáku.
Přijela jsem tam "jenom" s půlhodinovým zpožděním, v zablácených botech a mokré bundě. Slečna úřednice se jen tak pro formu zeptala kde jsem se zdržela, a když jsem jí řekla o velké sklizni, tak prý že je to v pohodě. A když jsem jí řekla o rozvodu, tak už vůbec nemluvila o tom, že bych si měla hledat zaměstnání, ale potichu se ptala, jestli mám děti a co a jak, a že je dobře, že mám aspoň tu brigádu, a další schůzku mi dala až na konec ledna, abych tam nemusela běhat každý měsíc jako obvykle...
Ve 2 hodiny už jsem byla doma, což jsem využila k tomu, abych hodila zablácené prádlo do pračky, najedla se, sesbírala poslední jablíčka ze své zahrádky ... a vytuhla. Měla jsem toho tolik v plánu, doma je už pěkně dlouho děsný bordel, a nic, no. Aspoň jsem se sebrala a někdy v 6 večer šla nakupovat. Troje teplý ponožky, jedny teplý rukavice (na kolo), olivový olej, a asi 5 čokolád. Zásoby na zimu :)
A ve čtvrtek... znovu. Sice jsem měla "povolené", že můžu přijet klidně až na devátou, ale i tak. Ráno mrzlo a místy na zemi leželo cosi bílého, ale jinak bylo pěkně, vůbec nefoukalo a svítilo sluníčko. Dopoledne jsem zalezla do chlíva, abych zpracovala aspoň část sklizně, v poledne dostala mrkvový závin a horký čaj a mohla jít na pole. Už nemrzlo a bylo tak pěkně, že tam za mnou přišla i stará kočka, aby na mě mohla dohlížet. Ve 3 jsem dostala oběd a odjela. Protože jsem měla strach, že mi budou auta zase svítit dálkovýma světlama do xichtu a já kvůli tomu zase sjedu do škarpy.
Tak jsem se večer raději vypravila na další nákup a koupila si pořádný světlo, abych se příště už bát nemusela. A tu svou starou bludičku si nechám jako náhradní blikačku. Mimo světla jsem koupila ještě pár drobností a celý karton Frisco. Paní pokladní to spočítala na 290 korun a ptala se, jestli si třeba nechci koupit žvejkačky, abych to měla za 300 a mohla dostat další kupón na slevu, a nakonec mi ten kupón stejně dala, i když jsem řekla, že žvejkačky nechci. A večer jsem upekla husu na jablíčkách, zapíjela Friscem a lebedila si.
A zítra znovu. Teda jestli bude aspoň trochu slušný počasí. Protože máme plný chlív nezpracované zeleniny a protože mě nebaví sedět doma a nic nedělat, když vím, že mě tam je potřeba. Protože ještě pořád nemám dost a ještě pořád mě to nepřestalo bavit. A protože vím, že když mi bude zima, tak zase dostanu teplý ponožky a pozvání na čaj nebo panáka. A protože...
 


Komentáře

1 Janah Janah | Web | 26. listopadu 2010 v 12:21 | Reagovat

Tomu tedy říkám brigáda, ale je fakt, že v takovýchhle životních údobích je dobré něco dělat. Držím palce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.