... a jak to nakonec proběhlo

26. prosince 2010 v 13:41 | lenny |  deníček
Myslím, že jsem naposledy psala něco o tom, že se těším na maminčinu kapří polívku a na dárečky, a ještě někdy před tím jsem psala, že mě čeká mrkvový pole a promočený rukavice. Takže - jak to nakonec všechno proběhlo?


Když se vrátím k té pracovní středě, tak mrkev nakonec naštěstí vyrývat nešla. Teda, možná by to šlo, ale nebylo by to moc efektivní. Teplota se sice držela na nule a sníh skoro slezl, ale zem už je promrzlá a ve skladu máme mrkve tolik, že se bojíme, že nám shnije dřív, než ji prodáme. Takže jsem ráno začala klasicky vybíráním shnilých mrkviček z beden, pokračovala nošením balíků sena (prý abych se zahřála), a končila vyrýváním a čištěním pórku (ten je pod textilií, takže sklízet jde). Ale někdy po obědě se mě paní šéfová stejně zeptala, jestli se mi chce, že je potřeba sklidit aspoň pár petrželí do objednávek. No, ne že by se mi tak moc chtělo jít z útulna skladu na pole, ale byla to výzva - kdo může říct, že vyrýval petržel způsobem "vyryju zmrzlou hroudu, rozlomím ji, vyloupnu z ní petržel"? Já jo. Aspoň jsme se u toho zahřála. Pak jsem ještě vyčistila stáj a u toho se zahřála potřetí, a pro letošní rok mám odpracováno.

farma

Štědrý den jsem strávila s rodiči a sestrou, takže to byl tak trochu návrat do dětství. Dárky jsem balila v noci před tím, a letos jsem se na nich vážně vyřádila. K obědu jsme měli čočku nakyselo, pak jsme zdobili stromeček, tentokrát to byla borovička a ozdoby byly ze slámy. Zašli jsme na hřbitov, a pak pro mě mamka našla slušivou halenečku, protože prý moje mikina s nápisem Black Rock Lover se na tu slávu moc nehodí. Byl přípitek, byla ta nejlepší kapří polívka, dokonce s jikrama, a byl mňamkovej br.salát a smaženej kapr a pak ještě ovocný čajík a cukroví. A najednou jsme slyšeli zvonění, a byl ježíšek. Vypadal jako skřítek s červenou čepičkou a prskavkou v ruce...

Dostala jsem kupu krásných dárků, ze kterých jsem měla opravdu radost, stejně jako všichni ostatní. Mám novej mobil, dokonce s foťákem, takže budu moct fotit kdykoliv se mi bude chtít, mám hned troje nový teplý ponožky a triko a úžasně vonící šampon od Alverde a ještě pár dalších věcí. Taťka se nejvíc chlubil kalendářem, který pro něho vlastnoručně vyráběla mamka, a teplýma bačkůrkama, a mamka měla radost z medvídkové medoviny a ze série Četnických humoresek. A sestra, ta dostala peněženku ze SanuBabu, stejnou jako jsem držela v ruce na svým výletě do Prahy, ale nekoupila jsem ji, protože jsem si nebyla jistá, jestli je to přesně to, co chce, ale když jsem to nechala na ní, tak si naprostou náhodou vybrala přesně tu stejnou. Prostě sestřička Skrítek, no...

skritek

Pouštěli jsme barevný svíčky v lavoru, koukali na Četnický humoresky (víte, děda byl taky četník na "četnické pátrací stanici Brno", takže to bereme osobně), ale do půlnoční jsme už nevydrželi a šli raději spát. Na první svátek jsme totiž museli uvařit brzký oběd (opět to byl kapr, ale tentokrát na sladkokyselo) a pak odjet k babičce a dědovi. Stavili jsme se tam i na hřbitově, abysme rozsvítili svíčky na hrobech rodiny babiččiny sestry, babiččiných rodičů a dědovy rodiny, celkem teda tři. A pak už jsme spěchali do tepla, mazali chlebíčky, vyměňovali cukroví, prohlíželi fotky a povídali a povídali, protože přišla i teta a strýc a sestřenky se svými partnery. Mamka říká, že tento rok byl pro naši rodinu špatný, protože umřela pratetička a strýc a taky několik pejsků a koček, ale mě nepřijde špatný, jenom přelomový. Nový rok bude úplně jiný, pro mamku, protože už se nebude starat o pratetičku, pro sestřenku, protože se vdala a koupila domek, a o sobě ani nemluvím... Nový rok bude nový.

Vejhonkovi

Kozovi

Po návratu, už potmě, jsme ještě znovu zašli na hřbitov v naší vesnici, a pak, večer, jsme se s flaškou vína vypravily se sestrou k sousedům, za Wabim a jeho sestrou. Popíjeli jsme a bavili jsme se skypováním s jejich bratrancom Maťom a sesternicou Mirkou, kteří jsou v Englandu. Provedli nás po celým domě, předvedli otevírání zašpuntované lahve lžičkou a poslali nám po drátě mandarinku. Domů jsme se vrátila někdy v 1 v noci, a ještě před usnutím jsem stihla Wabimu po FB slíbit, že než se vrátím do Pardubic, tak se ještě někde sejdeme, a že mu ukážu fotku, kde mám o 15 kilo víc než teď, a taky jak mi za poslední rok prošedivěly vlasy, čehož si prý předtím vůbec nevšiml. A popřáli jsme si krásný sny a šli spát...

Takže: děkuji, Ježíšku, připravil jsi mi opravdu krásné a na dárky i na zážitky bohaté Vánoce!

cestou na hřbitov

zapalování svíčky

Buštovi

kostel zezadu

západ

kostel v Babicích

v Babicích

Protože o Vánocích jsou s náma i ti, kteří už odešli, i ti, kteří jsou daleko...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.