(ne)stíhám

14. prosince 2010 v 19:52 | lenny |  deníček
Minulé úterý jsem si zajela do Prahy na adventní trhy a taky pro teplé triko Moira. To jsem ocenila hned ve čtvrtek, kdy jsem zase skoro po týdnu vyrazila na farmu, i když... Celý den jsme byly zalezlý ve skladu, vlastně jsme jenom nachystaly zeleninu do balíčků, který jsme potom večer odvezly do Pardubic.


Čtvrtek byl snad jediný den, na který jsem byla domluvená dopředu. Protože počasí se mění, úplně jinak než předpovídají, a občas záleží i na dalších věcech. Takže ve čtvrtek večer jsem čekala na zprávu, jestli v pátek půjdu nebo nepůjdu do práce, a nakonec jsem nešla, ale zase jsem čekala, jestli tentokrát nepůjdu v sobotu... Zase jsem nešla, jenom jsem byla vypomáhat na farmářské trhy, kde mi tentokrát v tom mokrém sněhu málem umrzly prsty na rukách. A znovu jsem čekala, jestli nepůjdu v neděli.
Čekání jsem si krátila třeba tím, že jsem si pověsila ve svým pokojíčku na zeď zrcadlo a začala jsem s předvánočním úklidem v našem bytě. S tím, že už tam možná stejně moc dlouho nezůstanu. No co... A taky jsem si pustila krásný romantický film - The English Patient. A uvařila pár dobrých jídel, jako třeba oblíbeného pangasia s dušenou zeleninou a brambůrkama. A kdykoliv mám chvíli a dostanu se k počítači, tak si pouštím nějakou hezkou hudbu, v poslední době objevuju zpěvačky s hebkým hlasem a milým úsměvem, jako třeba Morley, Aimee Mann, Reginu Spektor, Lauru Marling, Marthu Wainwright, Yael Naim, Beth Orton, Jewel Kilcher (její úsměv u mě bezkonkurenčně vede) nebo Vanessu Carlton. A občas taky kapku balkánské dechovky, aby mi bylo ještě veseleji...



V neděli konečně došlo na otestování mého nového trika. Jo, čtete dobře, v neděli. Měla to být akce "bouráme a stavíme nový strop ve chlívě", kde by měl samozřejmě hlavní slovo manžel paní šéfové, proto ta neděle. Ale nakonec jsme dělali spoustu jiných věcí a na strop se nedostalo. Tak třeba... tahali jsme dubové fošny, vyklízely, uklízely se bedýnky, čistily jsme stáj, a v poledne jsme se dokonce na chvilku vydaly na pole pro petržel a ředkvičky. Boty jsem měla promáčené od tajícího sněhu a na poli to vyfukovalo jako na větrné hůrce... a nezmrzla jsem, i když jsem si ani nevzala teplou mikinu (vždyť nemrzne, žejo). Takže Moira funguje a já můžu být spokojená, že jsem utratila přes 700 korun za něco tak užitečnýho.
Nevím proč, ale v neděli večer jsem byla neskutečně utahaná. Přišla jsem, sedla na pohovku, a usnula. Teda vím proč... Večer jsem šla spát někdy ve 2 (stejně jako posledních pár nocí) a vstávala v 7 ráno, šla přes celý město, jela vlakem do Moravan, tam přestupovala na motoráček do Holic, a v práci to bylo tentokrát mnohem náročnější než normálně... Prostě krize. Byla jsem ráda, že jsem ten den nějak přežila. Ale přežila, i když možná jenom díky tomu kominíkovi, kterýho jsem potkala v Moravanech.
Večer jsem si ještě zašla na mši, abych viděla rozžínání třetí svíce na adventním věnci. A jako ostatní adventní neděle jsem zůstala i na breviář, na který se zhasnou velký světla a zůstane jenom pár lidí a naše slova v tom tichu krásně zní... Pro mě je to nejlepší zastavení a naladění se na ty přicházející Vánoce. A pak zpátky domů, ještě upíct buchtu, abych měla něco ke snídani, tentokrát kávovou s kandovanýma višňama.... a spát.
Ráno mě bolely záda a moc se mi nechtělo, ale nějak jsem to překonala. Naštěstí mě čekala jenom lehká práce, skoro celý den jsem přebírala bedny s malýma mrkvičkama, který jsme sklízely někdy na začátku listopadu. Hnijí, bohužel. Večer jsem stihla ještě dojít na pracák s potvrzením o výdělku a pak po zledovatělé pěšince kolem Chrudimky domů. Dneska se mi do té zimy vážně moc nechtělo, ale tak už skoro naposledy... Nakrmit zvířata, nachystat mrkev na prodej... Než jsme přebraly bedny s celerem, tak jsem únavou padala a paní šéfové málem omrzly nožky. Ale zvládly jsme to. Ruce mi smrdí od shnilých mrkví, v kapsách mám seno, záda už skoro necítím, chce se mi spát... Ale žiju. A žiju ráda a naprosto spokojeně :)
Mám před sebou 7 volných dnů, dneska čajovnu, zítra si jdu konečně vyzvednout nový notebook  (hurá, hurá!!!) a pozítří k advokátce podepsat ten rozvod. Kdy dodělám předvánoční úklid, začnu píct cukroví a dokoupím dárky, který mi pořád chybí, vůbec netuším. Stíhám i nestíhám. Dřív bych nevěřila, že toho zvládnu tolik. Že zvládnu tohle všechno. Jenom nechápu, jak to, že mám už celý měsíc půjčnou tak skvěle a napínavě napsanou knížku jako Holdstockovo Hloubení, a že jsem se za celý ten měsíc stihla prokousat sotva do půlky...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.