zasněžený, zmrzlý, natěšený...

6. prosince 2010 v 17:29 | lenny |  deníček
Minulý víkend jsem začala pracovně. Když jsem v sobotu odcházela z domu, manžel ještě spal. Přes noc napadl sníh, tak jsem poprvé vytáhla svou bílou Kenvelo bundičku a pelášila do Polabin na farmářský trhy. Přišla jsem tam ale moc brzo, tak jsem si ještě stihla projít obchůdky u Intersparu, no a pak už jsme stály nad bedýnkama se zeleninou, usmívaly se na zákazníky... a mrzly, i když bylo krásně, dokonce svítilo sluníčko. Prodalo se toho překvapivě docela dost, takže jsme to už za hodinu mohly sklidit a jít se rozehřát. Já jsem pak pokračovala přes univerzitní knihovnu, různý obchody a nakonec jsem si ještě prošla čerstvě otevřený trhy na Perštýňáku. Zrovna tam předváděli parodii na historický šerm, tak jsem se i pobavila...

Neděli a pondělí jsem po těch náročných šesti pracovních dnech skoro prolenošila, jenom jsem si udělala něco k jídlu... myslím, že to byla dušená kapusta s klobáskou a bramborama, vyprala zablácené oblečení a uklidila chodby v baráku, protože na mě zrovna vyšla služba.
V úterý jsem kvůli sněhu poprvé nejela na kole, ale ráno autobusem. V úterý jsme přetahovaly bedny z jednoho skladu do druhýho, takže jsem si zase zaposilovala, a ve středu vlastně taky, protože jsme čistily stáj a nosily balíky sena z půdy. Tohle mě na té práci fakt baví... už jsem tam 2 měsíce, a stejně se zase najde něco, co je pro mě "poprvé"...
Když jsem se ve středu večer vrátila tou vánicí domů, začala na mě padat nějaká předvánoční deprese nebo co. Sama doma (manžel byl na služebce), práce plno, ale moc se mi do ničeho nechtělo, 7 dní volna přede mnou... Tak jsem si aspoň uvařila dobrou večeři a ještě před spaním upekla kousek buchty na snídani... jako když pejsek s kočičkou pekli dort - dala jsem tam trochu karobu, trochu koření a pomerančové kůry, trochu žitné a trochu pšeničné mouky, oříšky, jablíčko a taky rozinky máčené v pořádné dávce rumu, prostě samý dobrý věci... a čekala jsem, jaký to bude. A bylo to docela dobrý, kupodivu...
Takže čtvrteční ráno vypadalo tak, že jsem se po strašně dlouhé době probudila v naší obrovské manželské posteli, z trouby voněla buchta... Navíc zvonil mobil a Čarodějka mě zvala k nim nad Orlici. Tak jsem doma udělala co bylo potřeba a v poledne se klouzala směr nádraží, kde sice byla vyhlášená kalamita, ale nakonec jsem nad tu Orlici přece jenom dojela. Nejmenší Čaroděj měl radost a já jsem mu celý odpoledne četla pohádky, třeba ty o Křemílkovi a Vochomůrkovi, jak sázeli semínko, a Malej Čaroděj k tomu předzpívával "vstávej semínko holalá", a nebo jak hledali Růženku s konvicí šípkovýho čaje, a hrozně se nám líbilo, že když se vrátili domů, tak tam na ně ta Růženka už čekala, i s tím čajem...




K večeři si čarodějové nedali mě, ale naopak mi uvařili výbornou pohankovou kaši a pak jsme koukali na film, na noc jsem se uložila vedle Divišovy kouzelné malované postele a ráno jsem dostala rohlík s medem a mateřídouškový čaj... Pak jsme šly vyvenčit psa a tak jsem poznala okolí i na druhou stranu od domu. A bylo mi tam krásně, ale odpoledne jsem se raději vrátila do Pardubic, protože jsem tam začala s vánočním úklidem, kterej potřebuju nějak dodělat... Ale už se těším, až se tam zase vrátím.

v lese

A tak už třetí den sedím doma a přemýšlím, odkud začít, protože nepotřebuju jenom uklidit, ale hlavně vymyslet, který věci si chci nechat, který vyhodit nebo někomu dát, a který si odvézt k rodičům, kde mám od minule k dispozici velkou skříň, konečně. Šest let jsem tu měla všechno jen tak provizorně, a když jsem konečně nastěhovala věci do nových poliček a nové knihovničky, tak je zase začínám stěhovat jinam... Ale co... změna je život, ne?
Tak jsem hned v sobotu přestavěla nábytek v pokoji, kterej teď obývám, a začala jsem s přeskupováním oblečení a papírů a dalších věcí. Večer se mi ani nechtělo vařit, tak jsem si dala jenom čaj s rumem, ale nakonec jsem se přece jen dokopala k tomu, abych si zapekla brambory s pórkem.
V neděli jsem se jako tradičně celý dopoledne válela v posteli a večer zašla na mši, tentokrát byla i s nešporama. A taky jsem konečně napsala meil, na který jsem se chystala skoro 2 týdny, a začala jsem vymýšlet, co dám komu za dárek, protože jsem si uvědomila, že letos mi nestačí vymyslet něco pro manžela, mamku, taťku a sestru, ale že mám kolem sebe spoustu přátel, kterým bych chtěla dát aspoň něco malýho, jako poděkování za to, jak za mnou stojí a jak strašně moc jsou na mě hodní. A to je přece skvělý - že mám pro koho ty dárečky vymýšlet a shánět...
No a teď tu sedím, poslouchám Prodigy a Yael Naim, cpu se salátem z pekingskýho zelí, který jsme sázely v den, kdy jsem poprvé přišla na farmu, chodím po bytě a různě přeskupuju a uklízím věci a přemýšlím a plánuju a těším se... a je mi dobře, předvánočně...

zasněžené Čarodějovo

kouzelná postel
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.