lednový ozdravný pobyt

23. ledna 2011 v 1:01 | lenny |  deníček
Ve středu jsem se sbalila a odjela k Čarodějce. Těšila jsem se tam už od Silvestra a teď jsem konečně našla čas. V poslední době jsem se cítila unavená a až moc jsem přemýšlela a špatně spala a tak jsem na těch pár dnů hodila všechny povinnosti a starosti za hlavu a celou návštěvu jsem si dokonale užila...
Ve středu odpoledne bylo ještě docela teplo a blátivo. Vzaly jsme psy (Marťu a novýho přírůstka Špunta) a udělaly si menší procházku po okolí. V lese mi Čarodějka ukázala liščí lebku, kterou někdo připevnil na strom. V příštích dnech se stala vděčných objektem zájmu našich foťáků.
blair witch


Pak jsem dostala móc dobrý oběd (zeleninové karí + rýže + kamut + rajčatový salát), pak jsme zajely vyzvednout Diviše ze školky... a pak už ani nevím. Čarodějka mi přinesla pár knížek, abych měla co číst, a Malej Čaroděj mi nabídl, že můžu zase spát u něho v pokojíčku. Ten večer jsem mu četla pohádku o Míšovi Kuličkovi a pak jsme se pomodlili a dali si křížek na čelo a pak usnul, což by bylo dobře, kdybysme na něco nezapomněli, ale tak snad příště už to zvládneme všechno...
Ve čtvrtek ráno nás budilo Čarodějčino "vstávej semínko holalá", a když Diviš odjel, tentokrát s tátou, do školky, zašly jsme zase vyvenčit psy. Tentokrát už bylo zima skoro jako má v lednu být, krajina a les byly pocukrované sněhem a Čarodějčin hlas se rozléhal po lese, když volala neposlušnýho Špunta.
Odpoledne jsem osaměla, tak jsem vzala Špunta na vodítko a jemu i Marťovi jsem vysvětlila, že to s nima vůbec neumím, a oni se na mě chápavě podívali a celou tu půlhodinu byli tak hodní, až mě to dojímalo. Potom jsem se začetla do Vládkyně jestřábů od Marion Zimmer Bradley, udržovala oheň a čekala, až se všichni vrátí.
Večer jsem se snažila naučit Diviše go, docela mě překvapilo jak mu to šlo (jo, naposledy mě takhle překvapil J.L., kterýho jsem to učila v létě), ale příště pro něho musím vzít menší goban, protože přece jen nemá tolik trpělivosti. A taky ho zase musím nechat těsně vyhrát v rovné hře, protože když jsem mu druhý den dala 9handi a začala mu ubírat území, tak se málem rozplakal, že mu to dělám naschvál... A to pak nebaví ani mě.
Večer jsme ho tentokrát uložily společně, pak si ještě chvilku povídaly. Spát jsem šla zase docela brzo a poprvé v tomto roce jsem usínala aspoň trochu klidně. Ani mi nevadilo, že mě Malej Čaroděj vzbudil brzo, ještě dřív než musel vstávat do školky, a pak mi na chvíli vlezl pod peřinu. Ráno jsme zůstali až někdy do devíti spolu, protože ostatní museli odjet. Všechno jsme zvládli a ještě jsme se stihli papírově postřílet (teda, že mi Diviš rozstřílel i mírovou vlajku, to mu jen tak nezapomenu :)
Skoro celej den jsem si četla Vládkyni jestřábů, úplně mě to pohltilo, ale na rozdíl od Holdstockova Hloubení mě to nenutilo přemýšlet o mých nočních můrách, takže jsem se do večera prokousala do půlky. Ještě se musím zmínit o naprosto dokonalé obědovečeři - byly to placičky z pohanky a hrachové mouky ochucené česnekem, s bulgurem a libečkovými semínky okořeněnou směsí mrkve a jabka. A o vzdušných i opravdových pusinkách, který mi posílal a dával Malej Čaroděj.
A pak už jenom... aroma-masáž. Mateřídouškový a kadidlový a růžový olejíček a levandulový čajík. Dokonalej zážitek, po kterým jsem se zavrtala do peřiny a cítila se jako malý, rozmazlovaný miminko. A spala jsem jako andělíček, jenom nad ránem jsem se vzbudila a přemýšlela jak je možný, že mi svítí do očí slunko, když je teprve 6 hodin, a on to byl měsíc v úplňku. Až někdy v půl osmé se Malej Čaroděj zase zeptal, jestli si mi smí zase vlézt na chvilku pod peřinu, a pak už jsme museli vstávat, protože Čarodějové odjížděli pryč. Ještě jsem vyběhla ven, abych vyfotila zářivej pruh na šedým obzoru (kterej na těch fotkách stejně skoro nebyl vidět), a pak mě odvezli na vlak. Rychlíkem jsem se vrátila do Pardubic a ve 12 už jsem si doma vařila oběd.
Přesně tohle jsem potřebovala. Odpočinula jsem si fyzicky i psychicky, nabrala nový síly... Byla jsem na rekreaci, na ozdravným pobytu, vyléčila jsem si tam nespavost a aspoň trochu uklidnila noční můry, zapomněla na neupřímný úsměvy a nechala si rozmasírovat ztuhlý svaly. Abych mohla v pondělí zase pokračovat v práci a v životě. Anebo prostě aby mi bylo zase hezky. A tady mi bylo, fakt že jo. Tyhle 3 dny patřily k těm nejhezčím v mým životě...

Pac a pusu a pár fotek posílá Lenny, která prý vypadá jako Jarda odvedle.

Milujte se mRožte se :)

cestou k lesu

psi

v lese
 


Komentáře

1 Čarodějka Čarodějka | 23. ledna 2011 v 10:03 | Reagovat

:-)

Jsem vždycky ráda, když se ti u nás líbí. Taky jsem si odpočinula a přišla na jiný myšlenky.

2 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 23. ledna 2011 v 14:12 | Reagovat

To je dobře, sis odpočinula a že jsi spokojená:)
Všichni jsme spokojení a život je fajn:)
Haha:)

3 Janah Janah | Web | 23. ledna 2011 v 16:24 | Reagovat

Ta lebka lišky mi přijde hrozně velká. ??

4 lenny lenny | Web | 23. ledna 2011 v 22:00 | Reagovat

[3]: foťák hrozně zkresluje :) Je velká tak akorát, jako od menšího psa.

5 Johanka Johanka | Web | 24. ledna 2011 v 1:04 | Reagovat

Krásné čtení...a i když si teď sama léčím nespavost, tvoje úžasná písmenka mě navnadila rovnou do postele. :)

6 dorian-gray dorian-gray | 25. ledna 2011 v 20:02 | Reagovat

liška vážně vypadá, jako by měla 300 kilo

7 Vendy Vendy | Web | 29. ledna 2011 v 20:00 | Reagovat

Pěkně jsem si početla. Fotka s lebkou byla trochu tajemná, hodila by se k Holdstockovi. Tys četla Hloubení? Neznám moc lidí, kteří četli Hloubení!
Holdstock je fantastický, ale po pravdě, z jeho románů mi šla hlava kolem. To asi dělaly ty časové víry...
(Poprvé jsem četla jeho povídku Za polem je les a ten je plný kostí, naprosto mě uchvátila.)

8 lenny lenny | Web | 29. ledna 2011 v 20:16 | Reagovat

[7]: četla, a taky jsem měla pocit, že se mi Les přestěhoval do hlavy. Působilo to na mě, někdy jsem přečetla jenom stránku a musela jsem přestat. A měla jsem noční můry a hledala jsem svou stříbrovlasou Helenu a pustla jsem a tvořila jsem vlastní mytága. Ach. Dokonalá knížka. Po jejím dočtení je člověk jiný, než byl předtím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.