tibetská kniha mrtvých

9. ledna 2011 v 21:59 | lenny |  asijská
Tibetský buddhismus je zajímavou směsí mahájánového buddhismu a původního šamanistického náboženství zvaného bön. Představy o smrti a posmrtném životě jsou shrnuté ve známé tibetské "knize mrtvých", která se v originále jmenuje Bardo thödol - vysvobození z barda (bardo jsou stavy mezi smrtí a novým zrozením).


Jak si Tibeťané představují "posmrtný život"? Jako krátký proces umírání a cestu k znovuzrození skrze sérii různých stavů mysli a těla. Během tohoto procesu se člověk setkává s vlastními strachy a vnitřními démony, které se mu projektují jako hněvivá božstva, a s vlastními slabostmi a ulpíváním na pozemských slastech, které se mu projektují jako pokojná božstva.
Pokud je duchovně pokročilý, je schopný tyto projekce rozpoznat, postavit se jim a zvolit si sám svou příští existenci, popřípadě neexistenci, konečné vysvobození. Pokud pokročilý není, hrozí mu, že projekcím podlehne a příští existence nebude o moc lepší, než ta současná. Proto je důležité živé i umírající poučit o tom, čím bude po smrti procházet, jak na to reagovat a co by měl zvolit. A od toho je tu tibetská kniha mrtvých.

tibetské božstvo
Ilustrace je z wikipedie.

Kniha se skládá ze tří částí: z poučení o jasném světlu v bardu hodiny smrti, z poučení o setkáních s vizemi božstev v bardu prapodstaty a z poučení o uzavírání brány lůna v bardu vznikání. Z knihy se předčítá umírajícímu, aby lépe chápal, co se s ním děje.
V prvním části se mrtvému vyjasňují příznaky smrti. Mysl umírajícího totiž není schopná si uvědomit, že tělo je už mrtvé. V prvních chvílích po smrti dochází k setkání s prasvětlem prvního barda - objeví se prázdná a jako nebesa holá prapodstata, neposkvrněný a čirý intelekt, světlý, prázdný, bez ohraničen í a bez středu. Asi po třech dnech se mrtvému zjeví duchovní strážci a pán smrti, Jama.
V další fázi, v bardu prapodstaty, se mysl mrtvého odpoutává od těla, a setkává se s vizemi pokojných a hněvivých božstev. Ke každému je přiřazena barva, říše, element, světová strana, emblém, zvíře, družka, doprovázející bódhisattvové, bytostná složka, typ moudrosti, sansárový stav a neřest. Potom se zjevují hněviví strážci bran a buddhové šesti sfér sansárové existence. Nakonec se všechny tyto přestavy slijí do jedné mandaly buddhistických božstev. Tyto popisy zabírají největší část knihy. 
Poslední část se věnuje výběru toho, jak a kde se člověk znovu zrodí. To ale jenom ten, kdo za celou dobu nepochopil, že kdykoliv mohl procitnout a stát se tím, kým se stát chce, nebo si zvolit splynutí s prapodstatou a ukončení koloběhu existence. Že nezáleží na zásluhách nebo na tom, co mu říkají božstva, která jsou beztak jenom manifestace stavu jeho vlastní mysli... Že je to on sám, kdo rozhoduje o svém osudu.

Tibetská kniha mrtvých začala vznikat v 8. století. Na západě je známá od roku 1927. Současný český překlad je od prof. Josefa Kolmaše. A na konec přikládám ještě odkaz na krátký film, který se tématem zabývá: http://topdocumentaryfilms.com/the-tibetan-book-of-the-dead/

 


Komentáře

1 Eva2 Eva2 | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 8:01 | Reagovat

Tibetskou knihu mrtvých jsem četla. O posmrtném životě jsou zmíňky v samotné BIBLI, Védách (staré indické texty psané v sanskrtském jazyce), pěkně napsaná je kniha Tajemství umírá od něm. spisovatele Jakobyho. Za zmíňku stojí i indický epos Mahabhárata. Nesmím opomenout R.A.Moodyho a jeho knihy Život po životě a řadu dalších, které napsal a snažil se doložit svědectvími lidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.