v útlumu

10. ledna 2011 v 8:32 | lenny |  deníček
Chtěla jsem tu napsat, co jsem udělala a prožila za poslední týden, ale mimo úterka nemám o čem psát. V úterý jsem totiž byla na farmě, a zrovna mělo být zatmění slunce. Jenomže jsem si špatně zapamatovala, kdy to zatmění má být. Myslela jsem, že má začít v půl desáté, a ono v půl desáté mělo vrcholit. A stejně v půl desáté bylo zataženo a nebylo nic vidět. Takový uspávací šero. A stejně jsem v té době nebyla venku, ven jsem vyšla asi v 10, to už se vyjasnilo, vzala jsme si na to i černou fólii z diskety a pořád jsme hlídala, kdy teda to slavný zatmění bude, a on byl pořád vidět jenom malej kousíček a pak už nic. Jasně, protože už bylo po něm. Tak nic, no.

Vzpomínala jsem na to, jaký bylo zatmění v srpnu 1999. Tehdy jsem byla s kamarádama v Telči a počasí vyšlo, koukali jsme na to hromadně na náměstí a všichni okolo zpívali Kéž slunce svítí, kéž slunce svítí nám... protože to dlouhých pár minut vypadalo, že se to sluníčko schovalo už napořád. Tenkrát bylo takový tísnivý šero uprostřed jasnýho letního dne. A bylo krásný, když znovu začalo svítit, oslavovali jsme to a těšili se, že ještě konec světa nebude...
V úterý bylo šero, který nešlo rozeznat od ostatních zašedlých rán z poslední doby. Aspoň u nás. Proto mě strašně moc překvapilo, když odpoledne na farmu přijela Čarodějka a ukázala mi, že to zatmění v plné parádě vyfotila, jenom nějakých 20 km od nás. Škoda, no. Tak třeba příště...
Ale co, úterý byl nakonec skvělej den. Viděla jsem aspoň cípek zatmění, na farmě přebrala bednu mrkviček, od paní šéfové dostala hned dvě výborný jídla, poprvé v novým roce viděla a objala Čarodějku a ještě, při odjezdu, jsem stihla vyfotit západ slunce nad farmou - a ten byl prostě krásnej. A úplně nakonec jsem ještě zašla do čajovny a zahrála si partii go proti Loskimu, a bylo to zábavný a napínavý jako vždycky.

západ nad farmou

Zato ostatní dny jsou takový... šedivý a ospalý. Trochu jsem pohnula s úklidem, dokonce jsem sehnala podložky pod poličky do koupelny, a taky novej adaptér k notebooku, protože ten starej přestal fungovat (ještě že jsme měli možnost dát tam provizorně jinej, to bych byla bez netu). Taky jsem zašla na pracák a strávila nějaký čas běháním po městě a po knihovně, kde jsem hledala nějaký zajímavý časopisy, do kterých bych třeba mohla psát... No to nic. Mekáč zatím obcházím obloukem. A taky jsem koukala na The Secret a pak skoro celou noc nemohla spát, protože jsem prostě musela přemýšlet o tom, co a proč. A o tom, co vlastně chci.

Vlastně jsem si chtěla postěžovat, že jsem posledních pár dnů nějak v útlumu, ale když se tak ohlídnu, mám pocit, že jsem v útlumu už pěkných pár měsíců, nebo spíš roků. Jo a chci si postěžovat, že se mi nedaří, jak bych chtěla, že mám třeba v hlavě představu o tom, co nakreslím, ale buď mám tupou tužku nebo nešikovný ruce, takže to prostě nějak nejde, a tak je to vlastně se vším. Strašně moc bych chtěla milovat a rozdávat se a těšit a usmívat se a inspirovat a vlívat optimismus, a místo toho mám ze sebe blbej pocit, že ubližuju a bořím a jsem nepříjemná a neužitečná a egoistická a přebytečná. A vůbec.
Nemluvte na mě!
Nebo...
... raději...
... mluvte. Mluvte!!! Možná je to všechno z toho, že poslední dobou pořád něco někomu říkám, a buď mě nikdo neposlouchá, nebo sice poslouchá, ale čeká, až konečně zmlknu a přestanu si stěžovat. Tak mluvte. Už mlčím. Jsem unavená. Nic nevím. Chci vědět. Chci poslouchat...

Abych nezapomněla, domluvila jsem a slíbila pár věcí. Že půjdu tam a tam, udělám to a to. Že někam napíšu. Že se s někým potkám. Wabimu jsem slíbila, že příště přivezu bednu naší bio-mrkvičky a ukuchtíme nějaký jídlo. A sama sobě, že přestanu kecat a začnu něco dělat. Ale tak... ne že bych nedělala vůbec nic. Jenom toho mám pořád tolik před sebou, že to v tom není skoro vůbec vidět. Minulý týden jsem toho udělala málo. Snad ten přicházející bude lepší...
 


Komentáře

1 adaluter adaluter | Web | 10. ledna 2011 v 13:55 | Reagovat

Ach bože, mluvíš mi z duše, mám naprosto stejné pocity a kde nikdo, tu nikdo, kdo by alespoň poslouchal, natož aby mluvil. Mám pocit, že téměř vždy, když jsem stála na nějakém rozcestí, dala jsem se špatnou cestou, přesto vůbec nechápu, jak jsem se mohla ocitnout až tady, kde teď jsem. Hlava to nějak není schopná pobrat. A co je mnohem horší, veškerý můj ,v reálu poměrně dobrý orientační smysl, naprosto selhává a na otázku kudy z toho ven, dostávám jedinou odpověď "řešení nenalezeno". No, to asi není úplně to, co jsi chtěla slyšet, ale přeju do nového roku velkou spoustu dobrých příležitostí, sílu je uskutečnit a udržet si optimismus, který přes veškeré problémy z tebe sálá.

2 dorian-gray dorian-gray | Web | 10. ledna 2011 v 17:34 | Reagovat

To co tady píšete vyznívá dost smutně, hlavu vzhůru, rozvod je jen začátek nového života... na zatmění v 99tém vzpomínám také rád, byl jsem tehdy v Hastingsu a ten okamžik (vlastně pár minut) byl tak mystický jako máloco.

3 lenny lenny | Web | 10. ledna 2011 v 23:17 | Reagovat

[2]: NEJSEM smutná, jenom si jednou za čtvrt roku potřebuju zanadávat, vypsat se ("vyvrhnout magma z hlubin země, vyzvracet mateřské mléko s mými sny, obrátit se chlupama dovnitř a nový vnějšek oškrábat břitvou", jak píšeš ty sám) a zase jít dál. Hlava je nahoře, vlastně skoro v oblacích, a jestli chce někdo někoho litovat, tak ne mě...
Btw. tyhle moje dnešní pocity nesouvisí ani tak s rozvodem, jako s koukáním na tu obludu co je v zrcadle a orientováním se v životě.

4 Barbara von Gattermayer Barbara von Gattermayer | Web | 12. ledna 2011 v 21:31 | Reagovat

Protože tenhle blog je anonymní.. v podstatě, cesta z něj je vždycky, cesta do něj nikdy. Mám tam dva jiné odkazy a ty myslím, jsou až kam:)

5 Kačka Kačka | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 18:30 | Reagovat

WOW! to máš dobrý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.