Únor 2011

průvodce

27. února 2011 v 19:13 | lenny |  filmotéka
Jak je v poslední době mým zvykem, podívala jsem se v sobotu v noci zase na jeden zajímavý film. Tentokrát byl japonský, plný překrásné hudby a lásky a úcty k živým i mrtvým. Film Průvodce (Okuribito) je totiž o muži, který našel smysl života v provázení mrtvých k jejich poslednímu odpočinku...



velryba si plave, kam chce

25. února 2011 v 14:26 | lenny |  psaní
Přemýšleli jste někdy o tom, co nás jako čtenáře tolik fascinuje zrovna na tomto příběhu? Proč jsme uchvácení osudem zrovna této postavy, se kterou prožíváme její radost, strach, a třeba i smrt? Čím se liší knihy, které si podmaní čtenáře dalších a dalších generací, od těch, které si přečtete jenom z nudy a brzy na ně zase zapomenete?
...

kurz psaní, začátek

24. února 2011 v 22:13 | lenny |  psaní
Tak jsem myslím zapomněla oznámit jednu novinku: dala jsem se do kurzu kreativního psaní. Teda, aby nedošlo k omylu - není to kurz, kde by se lidi učili psát. Přepokládá se, že to už člověk tak nějak zvládá. "Jeho cílem je motivace k dennímu psaní." Pro mě nejen to. Cílem je naučit se mít cíl a něco pro to pravidelně dělat. Pravidelně! Znáte mě trošku? Provizorium a stádia letargie střídající se se stádii tvůrčí euforie... a hlavně nikdy včas, všechno na deadline nebo kousek za ním.

korálky, bavlnky, ruční práce...

22. února 2011 v 23:00 | lenny |  deníček
Tak abych toho neměla málo, vymyslela jsem si, že se budu po večerech věnovat ručním pracem. Přemýšlela jsem totiž o tom, co všechno můžu dělat, a vzpomněla jsem si, že jsem dřív, ještě na základce a na střední, zkoušela spoustu věcí, který zkoušely moje kamarádky. Korálkování, uzlíkování (takový ty barevný náramky), drhání, vyšívání a háčkování. Háčkovat mě naučila babička, to mi šlo asi nejlíp ze všeho. Dneska se mi strašně moc líbí věci z korálků, hlavně náhrdelníky a náušnice, ráda bych se to naučila. Mohla bych to pak rozdávat jako dárečky. Možná i občas něco prodat, kdybych měla štěstí...


jak jsem nedodržovala plány

19. února 2011 v 16:22 | lenny |  deníček
Plán zněl: ve středu ráno uklidím, uvařím si oběd, zabalím a vyrazím směr nádraží. Cestou se stavím v knihovně, a ještě za světla dorazím do mé rodné vesničky (abych mohla vylézt na kopec přes les a nemusela srabsky použít autobus a jet oklikou). Ve čtvrtek dopoledne si zajdu někde v Brně do kadeřnictví, prošmejdím svoje oblíbené obchůdky a večer se setkám s Wabim. V pátek dojedu popřát mé milé Lence k svátku a odpoledne budu pokračovat někde v čajovně s Jiříkem. Sobotu a neděli strávím v Blansku na go-turnaji. Tož, hezký plány, ne?


tři čtvrtě na jaro

16. února 2011 v 13:33 | lenny |  deníček
V sobotu jsem si sem pustila pořádnou dávku čerstvýho vzduchu a pak jsem se klepala jako ratlík. Ještě to není ono, i když celý minulý týden bylo překrásný počasí. Jenomže i když sluníčko hřeje, tak je prostě pořád zima. Třeba jako včera, kosa jak na sibiři a celej den mi mrzly ruce i nohy. Teprve pár dnů od Hromnic. Když jsme ve čtvrtek vyšly na pole už v 11, abysme ten poslední řádek mrkve stihly sklidit do červánků, byla půda ještě zmrzlá. Tak jsme začaly, i když šlo to ztuha, a pořád jsme čekaly, kdy to povolí, a ono to bylo pořád stejný. Povolí to až na jaře...


hluboko v lese

15. února 2011 v 7:37 | lenny |  knihovnička
hloubení


V dalším pokračování cyklu knih o tajemném Ryhopském lese rozehrává Holdstock příběh, který je ještě složitěji strukturovaný než ty předchozí. Hned od prvních řádků nás vrhne přímo do děje, do zelené katedrály vystavěné ze snů malého chlapce, který se v lese ztratil. Do jeho snů, obav a vzpomínek, ke kterým ho přivádí konejšivá trnitá náruč jeho přítelkyně Cesmínky. Jenomže chlapcovy sny jsou pokřivené a vytvářejí nebezpečí pro ostatní obyvatele lesa.


na Sibiři

13. února 2011 v 19:58 | lenny |  geocaching

# 86 Němčice, aneb jak se staví most
# 87 Na Sibiři?


víte jaká je únorová hlína?

9. února 2011 v 23:23 | lenny |  deníček
Nechce se mi vypisovat, co přesně jsem dělala v jednotlivých dnech, tak snad jenom stručně... Stejně jsem nedělala nic mimořádného. Celý víkend jsem se válela, koukala na australský film o lásce, učila se vyrábět klikací ikonku, chatovala a psala. A hádala se, protože mi prostě nějak chybí trpělivost, když vidím, že jsou věci jinak, než bych chtěla. Ano, mluvím o Autorském klubu. Ale tohle je opravdu všechno, co o tom chci říct. Protože jsem se zařekla, že už mi to za další hádky nestojí. A stejně mám zakázané komentáře, takže...


něco jedinečného

7. února 2011 v 17:23 | lenny |  foto-úlovky
klub snílků


Několik dní jsem marně přemýšlela, na které fotce jsem zachytila "něco jedinečného", jak znělo zadání snílkovského duelu. Protože - co je jedinečné? Jak to vypadá? A jde to vůbec vyfotit?

Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.