něco jedinečného

7. února 2011 v 17:23 | lenny |  foto-úlovky
klub snílků


Několik dní jsem marně přemýšlela, na které fotce jsem zachytila "něco jedinečného", jak znělo zadání snílkovského duelu. Protože - co je jedinečné? Jak to vypadá? A jde to vůbec vyfotit?


Probírala jsem svoje fotky a měla jsem pocit, že skoro každá je jedinečná. Co by na ní muselo být, abych ji vybrala z těch mnoha? Dvojitá duha vyfocená z okna bytu, který už brzy opustím? Vrcholky Vysokých Tater v mracích? Káňata kroužící nad lesíkem někde mezi Chrudimí a Pardubicema? Motýl perleťovec rozevírající svoje něžná křídla na šumavské Medvědí stezce? Párek roháčů na valtickém rybníce při svých jarních svatebních tancích? Moje první ulovená keška? Já se svou prastarou kočičkou, pár měsíců předtím, než zemřela? Staré škrpály osázené pestrými květinami? Přívaly sněhu z loňské zimy? Květ majestátného hořce panonského, který jsme potkali na Horské Kvildě, poblíž našich oblíbených chlupatých kraviček?

duha

škrpály

sníh 2010

perleťovec

hořec panonský

Každá ta fotka zachycuje něco jedinečného. Celý život se skládá z mnoha naprosto jedinečných okamžiků. Někdy za nimi musíme jít daleko od svého domova a všedního života, někdy stačí vystrčit nos z domu nebo z města, a někdy se skrývají právě v tom všedním životě. Tady. Teď.
Je mi líto, že tak rychle zapomínám, že každý okamžik nemám někde zachycený, abych se k němu mohla později vrátit. Protože všechno, co bylo, pomalu bledne, a třeba za pár měsíců už si nedokážu vybavit detaily. Na ty, které mám ráda, se dokážu dívat dlouhé minuty, kdy se snažím vrýt si do paměti každý rys a výraz jejich tváře. Kouzlo okamžiku, kdy jsem s tím, s kým být chci.
Většinou mi ale v paměti zůstane jenom pocit. Jedinečný pocit, kdy se čas neměří na minuty, ale vlívá se někam do věčnosti. Dokonalý pocit, kdy nevím, co říct, protože každé slovo by bylo navíc. Takový "já žiju!" pocit. Někdy si ho snažím sama ulovit, třeba když vyšplhám na kopec a kochám se výhledem a svým vítězstvím. A někdy ho zažiju naprosto nečekaně, třeba když z mraků vysvitne sluníčko, když větřík přinese vůni borovic v letním žáru, když první kapky deště dopadnou na vyprahlou zem, nebo když se mi sevře srdce při pohledu na nádhernou ženu.

Ale takové fotky bohužel vyfotit nedokážu. Protože to skutečně jedinečné, krásné a neopakovatelné je očím neviditelné, jak řekla liška... A proto jsem vybrala fotku, ke které vám musím něco říct, abyste věděli, jak moc je jedinečná. Je to vteřina před východem slunce na kopečku nad "naší" farmou. Jenomže tehdy jsem ještě ani netušila, že tam ta farma je, natož že tam někdy budu pracovat. Není to kdovíjak dokonalá fotka. Ale možná je na ní vidět, že když jsem ji fotila, tak moje srdce zpívalo o lásce a o tom, že i když jsem tam v té chvíli sama, tak tuhle krásu může vidět každý, ať je jakkoliv daleko...

něco jedinečného

Nakonec jsem v duelu neuspěla. Musela jsem se poklonit jedinečné fotce mé soupeřky Zlatky, která vyfotila odraz zapadajícího slunce ve skleněném střepu. Když jsem procházela její blog, zjistila jsem, že fotí opravdu báječně, takže se nemám za co stydět. A vlastně mě to nakonec ani skoro nemrzelo, protože se mi zrovna v sobotu podařilo stát se 100 000. návštěvníkem blogu Pavla Kreperáta. Takže duel jsem sice nevyhrála, ale mám se prý těšit na dáreček z Německa :)

100 000
 


Komentáře

1 Zlatka Zlatka | Web | 7. února 2011 v 17:57 | Reagovat

Děkuju mockrát za pochvalu :)
Tvé fotky jsou opravdu krásné a svými slovy jim ještě dodáváš ještě větší jedinečnost, pokud jsi neuspěla teď, věřím, že uspěješ jindy :-)

Mimoto ty škrpály jsou úžasné :)

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 7. února 2011 v 18:11 | Reagovat

Fotky jsou opravdu krásné a asi nejvíc "mě dostaly" ty boty s kytkama

3 lenny lenny | Web | 7. února 2011 v 18:23 | Reagovat

děkuju...
původně jsem do duelu chtěla poslat právě tu fotku s botama, ale strašně mě irituje ta pet-lahev, a tak za trest zůstala doma :)

4 pavel pavel | Web | 7. února 2011 v 18:24 | Reagovat

Výjimečný je každý okamžik života, fotky máš hezké, ale tebe s kočičkou nějak nevidím. :D
Dneska jsem na vás dvě taky myslel, Maruška má celou sadu temper a ty několik základních, ale prý nejlepších které mají v obchodě. Zítra to jdu poslat a doufám že to přijde. :)

5 pavel pavel | Web | 7. února 2011 v 18:27 | Reagovat

Mimochodem jedu příští týden do Prahy, můžeš mne navštívit, jestli chceš a hodí se ti to. :)

6 lenny lenny | Web | 7. února 2011 v 18:45 | Reagovat

[4]: tak speciálně pro tebe jsem přidala link na článek, kde pár těch fotek je, ostatní jsou ale asi nezveřejnitelné, protože jsem to fotila sama, s rukou nad hlavou a ještě ve špatném světle, takže nejsou nic moc a mají cenu asi jenom pro mě...
s tou Prahou si to ještě rozmyslím :)

7 Johanka Johanka | Web | 7. února 2011 v 20:11 | Reagovat

Vybrala jsi tak jedinečný obrázek, až se mi zatajilo srdce. Nejdřív mi přišly jedinečné škrpály. Ale hned po řádcích s liškou a osudem, co ještě netušený čekal za obzorem toho východu, jedinečnost nabrala rozměr ne fotky, ale zážitku. Takového toho zážitku, co je silný jako teorie chaosu :-)
A ke Zlatce jdu hned na návštěvu, abych se mohla rozplývat v dalších jedinečnostech :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.