průvodce

27. února 2011 v 19:13 | lenny |  filmotéka
Jak je v poslední době mým zvykem, podívala jsem se v sobotu v noci zase na jeden zajímavý film. Tentokrát byl japonský, plný překrásné hudby a lásky a úcty k živým i mrtvým. Film Průvodce (Okuribito) je totiž o muži, který našel smysl života v provázení mrtvých k jejich poslednímu odpočinku...



Možná se vám zdá, že film musel být morbidní. Jenomže právě v tom je celé jeho kouzlo. V tradiční japonské společnosti je setkání s mrtvolou poměrně velké tabu. Žádný spořádaný člověk by to dobrovolně nedělal. Ani Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki), violoncellista v tokijském orchestru, si to nedokáže představit, dokud do jeho života nezasáhne osud v podobě moudrého a laskavého šéfa. Když ztratí práci v orchestru, prodá svůj nástroj a odstěhuje se se svou ženou na venkov, do svého rodného domu. Přijme první práci, na kterou narazí. Práci průvodce zemřelých při ceremoniálním rozloučení...
Ze začátku sledujeme jeho rozpaky a znechucení. Nemůže se ani podívat na maso, aby nezačal zvracet. Když ale uvidí svého šéfa, jak pečlivě a s obrovskou úctou a pokorou připravuje před očima rodiny mrtvou ženu do rakve, je okouzlený, stejně jako my, diváci. I rodina, která mu potom pokaždé dojatě děkuje. Daigo se všechno postupně naučí a i když to není lehká práce, dělá ji se stejnou láskou, jako jeho šéf. Vstává uprostřed noci, pokud je to potřeba, čelí emocím svých zákazníků i znechucení svých přátel. Dokonce od něho odchází jeho milovaná žena, protože se ho štítí. Jenomže... je to práce, která má smysl.
V tomto filmu se střídají krásné záběry japonské přírody (třeba vzlétající labutě, kvetoucí sakury, mořské pobřeží), milostné (no, spíš bych měla říct manželské scény - není to o sexu, ale o objetí, pochopení, o ženě, která se usmívá, když její muž v noci hraje na cello, a která je hrdá na to, že je jeho ženou), scény rozverné i dojemné. A hraje v něm ta nejkrásnější hudba, jakou si jenom dokážu představit - skladatele Joe Hisaishiho totiž přímo miluju.
Každou postavu si zamilujete - ať už na začátku rozpačitého Daiga, který se pod vedením svého šéfa stává dokonalým profesionálem, který svou práci ale pořád dělá s láskou a úctou, nebo právě jeho šéfa, který možná supluje roli Boha, tajemného a laskavého pána, nebo Daigovu roztomilou manželku, která je mu oporou, a později, když sama sleduje svého muže při práci, na něho začne být i hrdá.
Aby příběh nebyl tak jednoduchý, sledujeme navíc i osobní dramata jednotlivých postav. Jakoby náhodou se dozvídáme o zesnulé manželce pana šéfa, pohnutém osudu paní sekretářky, sledujeme hádky majitelky lázní s jejím synem a jeho prosbu o odpuštění ke konci, a hlavně příběh Daiga a jeho tatínka, který ho opustil ještě když byl malý.

Tento film je o tom, že smrt patří k životu. Že to není nic, čeho by se měl člověk štítit. Je to film o rodinných hodnotách a tradicích a kořenech, o lásce a odpuštění. O práci, která má smysl, a o jídle, které chutná. O tom, že různorodé smuteční rituály vyjadřují pokaždé to stejné. O oblázkové poště, hudbě, hrdosti, úctě... a taky o naději a o novém životě. A možná i o tom, jak důležitý a krásný je obyčejný dotek.










Průvodce/Okuribito, režie Yojiro Takita, Japonsko, 2008

knižní předloha: Aoki Shinmon - autobiografie Nkanfu Nikki (1993), v angličtině jako Coffinman: The Journal of a Buddhist Mortician (2004)
ocenění: Oskar za zahraniční film a mnoho dalších
 


Komentáře

1 Libor Libor | E-mail | Web | 27. února 2011 v 20:38 | Reagovat

Díval jsem se nedávno na Skryté ostří (či tak nějak) na čt2, japonské filmy mám docela rád (i toho Kurosawu).

2 stale-kvalitni stale-kvalitni | Web | 1. března 2011 v 19:47 | Reagovat

http://stale-kvalitni.blog.cz/

Máš chuť? Můžeš se přidat. Přeba to bude fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.