roztančené Brno

24. března 2011 v 7:42 | lenny |  deníček

V sobotu ráno jsem narychlo zabalila věci (tak narychlo, že jsem si zapomněla nabíječku na mobil a pak celý tři dny hypnotizovala ukazatel baterie), abych byla po deváté v Polabinách na letošních prvních trzích. Moc zákazníků nepřišlo, tak jsem si jenom vyzvedla mrkev, jako bonus dostala dva čerstvý kozí sýry, a v půl jedenácté jsem mohla odkráčet směr nádraží. Měla jsem štěstí, zrovna mi jel rychlík...



V Blansku jsem zůstala půl hodiny trčet, než mi jel osobák, a už jsem byla v mé rodné vesničce. Předala jsem jeden ze sýrů, dostala palačinky a návod na vyplnění daňovýho přiznání, prohrabala se krabicama s haraburdím a našla pár zajímavých věcí a korálků, a najednou už byl večer. V neděli jsem si ještě stihla porovnat věci v pokoji, pak slavnostní oběd - rodiče měli 32. výročí svatby, a opět sbalit a vyrazit. A opět jsem něco zapomněla, tentokrát baterky do foťáku.
Do Brna jsem přijela ve 4 hodiny a rovnou jsem šla na Bratislavskou, kde se v Muzeu romské kultury konala oslava perského nového roku (neboli začátku jara) NOROOZ - link: http://www.rahatlukum.cz/20-3-2011-norooz-oslava-perskeho-noveho-roku
Byla to komorní akce, na kterou mě pozvala Lenka z Rahat Lukum. Recitace básní v perštině, krásné tanečnice, pestrobarevné oblečení, bubínky, pohádky, víření, vlnění, cinkání rolniček na kotnících a tajemné úsměvy...
S Lenkou tam byli i Jiřík a Jeníček. Po skončení akce jsme odjeli k nim domů, kde jsme povečeřeli a chvíli povídali, ale asi v 11 už se jim zavíraly oči. Protože já jsem zvyklá před spaním tak do jedné datlovat písmenka, nechali mi volné pole... teda volný počítač, a šli spát.
Když jsem otevřela FB, blikla na mě zpráva od Zuzky - kamarádky, na kterou jsem zrovna ten den myslela, protože ještě před rokem pracovala právě v Muzeu. Zuzka mi přeposílala odkaz na nabídku psaní na webový lifestylový portál, a já, i když to nemám úplně ve zvyku, jsem hned bez rozmýšlení odpověděla. A jsem ráda...
No, a co jiného s načatým večerem, než si vzpomenout na krásné tanečnice a na to, jak mi to přišlo pěkný, když se na závěr akce jedna z nich s milým úsměvem přivlnila ke mně a nalila mi ze džbánku víno na přípitek... Jo, do jedné jsem mimo odpovědi na inzerát stihla napsat rámcový základ pro několik dalších kapitolek, takže jsem šla spát naprosto spokojená.
V pondělí ráno jsme vypravili Jeníka do školky (úplně mě dojalo, když se mě ptal, jestli tam ještě budu, až se vrátí). Těch pár hodin povídání strašně rychle uteklo, jako vždycky. Pro Jeníka do školky, uvařit a sníst oběd a jít na šalinu. Ještě chvíli ve městě, ale já už taky měla nejvyšší čas. Tak zase příště...

Bylo asi půl paté, potřebovala jsem zajít na finančák pro formulář, sehnat něco malýho k jídlu (šla jsem do Brněnky, kam dodává svoje úžasný tvarohy a jogurty František Němec, ale zklamala jsem se, protože vozí zboží do Brna jenom ve středu, takže bylo dávno vyprodáno), a pak do korálkárny...
Jsem naprosto unešená. Myslela jsem, že se jenom kouknu, ale nemohla jsem odolat. Nejvíc mě nadchly kovové komponenty, vzala jsem 2 na náušnice, k tomu 2 háčky a korálky - medové kulaté, stříbrné trubičky a zelené ploché, a ještě nějaký materiál. Celkem jsem tam nechala 99 korun a spoustu času (protože jsem se prostě nemohla odtrhnout). A motivaci naučit se ketlovat, protože to je technika, která se mi prostě líbí.
Najednou bylo 6 hodin, takže další krámky jako antikvariáty nebo koření u Sindibáda jsem už nestihla. Ale zato jsem náhodou potkala pouliční muzikanty, undegroundové punkery s neskutečně půvabnou tanečnicí. Opět bubínky, zpěv za kterej by se nemusel stydět profesionální rocker, a dokonalý ponoření do hudby.
Vletěla jsem do prvního obchodu, koupila baterky do foťáku (svoje jsem přece nechala v Babicích), a natáčela a litovala, že můj foťáček nemá ani pořádnej obraz a dokonce ani zvuk. Ale ta nádherná slečna tam je... Kolem se shlukovali lidi, někteří taky tančili, jiní jenom nadšeně tleskali, občas na nás zazvonila šalina, protože jsme stáli na kolejích, pomalu se stmívalo, za nima zářily výklady, a oni hráli a ona tančila, metr přede mnou, a já stála jak u vytržení a pokoušela se to natočit...


Dokonalá tečka za dokonale stráveným prodlouženým víkendem. Zase jsem si zavzpomínala na dobu, kdy jsem v Brně chodila na gympl, a na to, jak mám tohle město ráda. A bylo mi jedno, že mi kvůli pouličním muzikantům ujelo EC a já musela jet rychlíkem. Brno moje milé, důvěrně známé i plné překvapení, Brno chladnoucí ve večerním vánku, Brno roztančené...
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 24. března 2011 v 18:27 | Reagovat

Vidím jak jsi od doby co máš opět svobodu ožila. :D

2 lenny lenny | Web | 24. března 2011 v 18:40 | Reagovat

[1]: ono to vůbec není jenom o "svobodě" - teoreticky jsem si takhle mohla užívat i dřív, jenom jsem nevěděla, že si takhle užívat chci a smím :)

3 Janah Janah | Web | 24. března 2011 v 19:50 | Reagovat

Právě dnes jsem nechala slušnou sumičku ve zdejší "korálkárně" , takže ti rozumím :-)

4 Vendy Vendy | Web | 26. března 2011 v 13:07 | Reagovat

Kde je v Brně korálkárna? Něco mi to říká, ale nemůžu si vzpomenout...
Tanečnice tančila jak o život, ale vlnit se uměla, to se musí uznat...Zvuk tady sice nechytím, ale podle všeho to muselo být dobře našlápnuté.
Prožila jsi pěkný den!

5 pavel pavel | Web | 26. března 2011 v 13:48 | Reagovat

A co drahé kameny namísto korálků? :D

6 lenny lenny | Web | 29. března 2011 v 23:52 | Reagovat

[4]: je jich tam víc, já jsem byla v Korallu na Slovákové (poblíž filozofické fakulty)

[5]: už mě to taky napadlo, jenom místo těch drahých kamenů jsem si nasbírala kamínky od nás z pole

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.