začínám psát (kurz psaní, den 1 - 10)

29. března 2011 v 23:15 | lenny |  psaní
Původně jsem doufala, že kurzem psaní Reného Nekudy projdu tak, jak je nastavenej - to znamená, že každej den si přečtu meil, kterej mi došel, zamyslím se, a pak napíšu tak dvě stránky textu. Jenomže mi do toho pořád něco leze... Jednou trávím večer ve společnosti svých kamarádů, někdy píšu na blog(y) nebo prostě něco jinýho, někdy místo psaní žehlím, a někdy jsem tak unavená, že jenom sednu a trochu se zklidním, tak se mi zavřou oči a okamžitě usnu. Doufala jsem, že budu psát o víkendech, ale bohužel, mohla bych opsat předchozí větu. Jedna akce, druhá akce, jiný psaní a jiná činnost a obrovská únava. Nestíhám ani některý důležitější věci, ani všechny svoje přátele...


To jen tak na vysvětlenou. Ale nebojte a nemyslete si, že jsem to vzdala a nepíšu vůbec. Píšu. Jenom asi 2x pomaleji než bych měla. Když mám čas a sílu, tak si přečtu další meil v pořadí, popřemýšlím o tom, co mi René Nekuda radí, a pak píšu. Nebo jdu spát. Ale přece jenom píšu, i když pomaličku...

A protože si všechno zapisuju, můžu bilancovat. A vy mě u toho můžete sledovat :)

Den 1 (14.2.2011): kniha se sama nenapíše
  • na začátku kupodivu nestojí nic jinýho, než rozhodnutí o tom, že chci napsat knihu. A jedinej způsob, jak se stát autorem knihy, je tu knihu postupně napsat. Takže...
Den 2 (15.2.2011): rozvrhni si čas
  • dneska už můžu říct, že se mi (až na vyjímečné situace) daří pravidelně každej den před spaním hodinu psát. Sice to pokaždý není "ten román", ale důležitý je zvyknout si na určitej rytmus a psát, cokoliv.
Den 3 (21.2.2011): promysli si téma
  • hlavní téma, tak rámcově, je jasný - potřebuju zpracovat to, čím poslední dobou žiju. Víc asi zatím prozrazovat nebudu. Jenom se chci zmínit, že jsem ráda, že jsem si od začátku zapisovala všechny dílčí nápady, protože teď si můžu procházet, jak se mi to téma postupně vyvíjelo.
Den 4 (21.2.2011): piš o tom, co znáš
  • chci psát o cizích kulturách a cizích světech, ale chci do toho dát to, co znám. Chci svoje čtenáře provést po světě, který se právě rodí v mé hlavě...
Den 5 (22.2.2011): piš o čemkoliv a jakkoliv, jenom ne nudně
  • pátej den, první tvůrčí krize. Mám pocit, že mi chybí fantazie. Že všechno už někdo napsal. Všechno zní jako klišé a nemá to šťávu. Román je moc velký sousto. Stačí přece povídka. Stejně nemá cenu psát jen tak nazdařbůh. Potřebuje to silnou myšlenku. Já žádnou nemám. Žádnou originální silnou myšlenku. Achjo... Přichází jaro, mám tisíc nápadů, ale netuším, co půjde. Jsem moc velký perfekcionista. Chtěla bych vytvořit něco, co každýmu vyrazí dech. Což je možná největší překážka, pro mě. Tak prostě napíšu "něco", no. Nebude to dokonalé. Nedostanu za to nobelovku. Jenom do toho vložím kusek sebe...
Den 6 (23.2.2011): analyzuj svoje oblíbené knihy
  • mám použít to, co funguje. Kdo funguje na mě, jako čtenáře? Holdstock, Bondy, Vian, Kerouac, Eco, Čapek. Od Bondyho žeru úplně všechno - třeba Severin: fakta jako z dějepisu a někde pod povrchem vzpomínky na lásku. Na tu opravdovou, životní. Vian a jeho imaginace. Kerouacovy věty, který znějí, jako by si je prozpěvoval do rytmu nákladních vlaků, a on je prý pracně a piplavě formuloval, slovo po slově. Holdstock, kterej donutí čtenáře, aby žil životem jeho hrdinů. Oživlý mýty. Oživlej les. Oživlý naše vlastní představy. Pot. Život a smrt. Karel Čapek a jeho moudrej, vizionářskej pohled. A Eco, kterej smíchal všechny formy, aby vytvořil něco dokonalýho, jako Jméno růže.
  • dneska jsem zašla do knihovny a půjčila jsem si Ecovy eseje o literatuře. Asi není náhoda, že nejlepší spisovatelé byli zároveň teoretiky literatury - Eco, Bradbury, Tolkien. Jo, ještě Tolkiena bych málem zapomněla. Stvořil nový mýtus. Nový svět. Nový jazyk. Definoval rasy. Vymezil dobro a zlo. A nechal zvítězit dobro. Z jeho knih je jasně vidět "co funguje", ale napodobit to?
Den 7 (23.2.2011): téma, které zajímá mě, bude zajímat i ostatní
  • co mě zajímá? Můj vlastní přáběh. Napínám mozek a přemýšlím o tom ze všech stran. Převypravuju to znovu a jinak a ještě jinak, až se z toho vyklube něco uchopitelnýho, popsatelnýho, zajímavýho a hlavně něco s pointou... Ne, nebude to autobiografie, to ani náhodou. Kterej spisovatel píše jenom o tom, co sám prožil? Skoro žádnej, to by neexistovalo fantazy. A přece, v každé dobré knize se musí odrážet prožitá skutečnost, jinak by téma bylo cizí autorovi i čtenářům...
Den 8 (24.2.2011): nebojte se začít
  • osmej den a já už mám v hlavě kostru příběhu, kterej bych chtěla napsat, i když se pořád ještě učím, analyzuju, čtu si pro inspiraci, a snažím se zjistit co nejvíc o místě a době, který jsem si zvolila za kulisu.
  • bojím se začít. Bojím se, že ta práce bude marná, že se to nebude nikomu líbit, že nikdo nepochopí proč ty postavy jednají zrovna takhle, že to nebude mít žádnou ohromující pointu a vůbec. Ale nakonec jsem fakt začala. Napsala jsem první kapitolku, i když jsem později ještě několikrát přepisovala detaily. Hurá. Bílej papír už mě nestraší.
Den 9 (25.2.2011): nepřemýšlej, piš
  • dnešním "úkolem" sice bylo vyzkoušet si různý styly, ale do toho se mi moc nechce. Už vím, jakým stylem to chci napsat. A tak jsem rovnou napsala druhou kapitolku (i když nakonec bude třetí, až dopíšu to druhou, spojovací).
Den 10 (27.2.2011): piš neustále
  • mám psát pořád a o čemkoliv, co mě zrovna napadne, ono se to třeba někdy někam použije, a i kdyby ne, tak jen tak pro procvičení. Hlavně psát, pořád. A já píšu... Když píšu nebo maluju, jsem to já. Nejde o to, jestli jsem v tom dobrá. Jde o to, že pro mě je to součást mýho života, i když spoustu let nebylo. Čmárám, tedy jsem...

Závěrečná rekapitulace: zvykla jsem si psát, rozmyslela si kostru příběhu a dobu a místo, kde se příběh odehrává (proto jsem se začala zajímat o ty Araby), podrobněji promyslela začátek a napsala první dvě kapitolky. Zatím jsem spokojená, protože moje sny pomalu dostávají tvar...


Kurz "Jak napsat knihu":
 


Komentáře

1 lil lil | 29. března 2011 v 23:23 | Reagovat
2 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 29. března 2011 v 23:44 | Reagovat

Kurz psaní? Ale tak, nemusí to být špatný. Nicméně, já bych pohořela asi na tom promýšlení dopředu. Protože když píšu, tak píšu rovnou, to co mě zrovna do příběhu napadá. Ovšem je pravda, že začít se nebojím. A klidně napíšu i nějáký klišé. No, doufám, že nekecám moc velký hovadiny..
No nic, du spat! Už tu strašim dost dlouho na tom netu.

3 anička anička | 29. března 2011 v 23:52 | Reagovat

zdravím, máš hezky upravený blog... potřeboval bych vědět jestli se vám líbí http://mujsad.ic.cz :)...

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. března 2011 v 23:57 | Reagovat

je to zase ten kurz psadní od Reného? už jsem o tom četla u víc blogerů... vypadá to zajímavě, ale nevím nevím, já a pravidelnost :D většinou nejsem schopná dodržet ani tří denní plán

5 Amestea Amestea | Web | 30. března 2011 v 7:00 | Reagovat

No, emaily mi od tam chodí, ale skonšila jsem po dvou týdnech... Teda, psát. Budu pokračovat, až budu opravdu připravená, myslím. Uvidíme, kdy to bude. :-)

6 Janah Janah | Web | 30. března 2011 v 12:37 | Reagovat

Jsem zvědavá, jestli vydržíš a držím palce. Myslím, že žádné emaily nestačí, když nebudeš chtít především ty sama.

7 dorian-gray dorian-gray | Web | 30. března 2011 v 15:59 | Reagovat

no já jsem taky zvědavý jak to dopadne, přeju vám hodně tvůrčích sil. Ale mám dotaz, kdo to je ten nekuda, on někdy napsal něco slušného? Proč myslíte, že právě on má šanci naučit lidi psát knihy? já si totiž myslím, že napsat dobrou knihu může kdokoliv s maturitou z češtiny, jen potřebuje k tomu jakýsi šmrnc, jakousi jiskru, kterou mu ale žádný nekuda nedá. Myslím taky že se nedá tvrdit, že nejlepší spisovatelé jsou většinou teoretici, vůbec těžko říct co znamená nejlepší, třeba zrovna zmiňovaný bondy asi nebyl příliš scholastický, můj oblíbený bukowski taky ne. to je jedno. O čem vaše kniha vlastně bude? není li to tajné.

8 lenny lenny | 30. března 2011 v 18:36 | Reagovat

[7]: on ten kurz ale neučí lidi psát, jenom je učí jak napsat knihu (jak si uspořádat čas, čemu se věnovat, kde hledat inspiraci, co nedělat a hlavně aby jak nepřestat a dokončit to...), což je obrovský rozdíl. Je mi jedno, jestli mi tu motivaci a nápady dodá druhořadej spisovatel, profesor ekonomie nebo kamarádka, jenom se mi ten někdo musí věnovat, a to René Nekuda dělá.
A o čem bude? O tom snad napíšu příště...

9 inno-cence inno-cence | Web | 30. března 2011 v 22:13 | Reagovat

Teda, to by se mi také hodilo, vypadá to zajímavě a hlavně účinně ! :)

10 dorian-gray dorian-gray | 30. března 2011 v 22:47 | Reagovat

[8]: dobrá to je rozumné, a nejen pro psaní, prostě pro to jak vykonávat cílevědomou činnost. Bukowski to dělal tak že se večer schlastal a pak se ráno divil co na těch dvacet stránek napsal, je to také cesta. Já však vstávám na sedmou, takže pro mně ne moc vhodná. Nápady si každopádně musíte dodat sama, byl bych rád kdybych si to pak moh´ přečíst...

11 Vendy Vendy | Web | 4. dubna 2011 v 13:50 | Reagovat

Všechno už bylo jednou napsané. Tuhle větu má v záhlaví jistý Pavel, bloger, který hodně fotí a sem tam něco píše, tedy spíš komentuje svět.
Asi spíš záleží na způsobu, jakým je nápad podán, protože nápady se kradou a obměňují...Originálních nápadů dnes najdeš málo.
Někdo řekl - když nemáš nápady, piš o tom, co vidíš. To samé se může vztáhnout k malování nebo točení filmů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.