Červen 2011

anti-ana

24. června 2011 v 0:40 | lenny |  deníček
Fascinují mě pro-ana blogy, kde si slečny zapisují, co ten den snědly. A většinou to vypadá tak, že ke svačině si dají půlku jabka, k obědu plátek kuřecího masa (samozřejmě bez přílohy) a večer už raději vůbec nic. Popřípadě někde mezi tím mají kousek čokolády nebo sladký kafe. Chmm. Já sice nemám takovou postavičku jako ty jejich thinspirace, ale 170/60 a velikost 38, to není zase tak špatný, ne? No, pokud chcete vědět, jak toho dosáhnout, tak zveřejňuju svůj dnešní anti-ana jídelníček a vyhlašuju mlsací dietu (a možná přidám i fotku v mých nových kraťáskách).


po dešti na kole

21. června 2011 v 20:20 | lenny |  můj svět

kalhoty vyhrnuté ke kolenům a sandálky
voda se rozstřikuje do stran
cesta je plná slimáků a zlámaných větví
slunce se odráží v kalužích
komáři pijí můj pot a mou krev
a doma oddělám z blatníku
mokrý lipový květ



měsíc jahod a vlahých nocí

14. června 2011 v 2:01 | lenny |  deníček

Tentokrát jsem nevydržela v Pardubicích ani celej měsíc a už jsem zase spěchala do Brna. Ještě jsem v noci předtím uketlovala svoje první náušnice, abych se tím mohla v Brně (a tady) chlubit, a v sobotu 21. května vyrazila. Původně jsem se chtěla cestou stavit u babičky, abych jí popřála k narozeninám, který měla týden předtím, ale nezvládla jsem to. Na Moravu jsem přijela až navečer, a vlastně jediný, co jsem ten den stihla, bylo to, že jsem si nechala udělat od mamky pěknej letní sestřih.

nejlepší, co jsem četla

8. června 2011 v 2:36 | lenny |  knihovnička

Zdravím všechny knihomoly! Chtěla bych se s vámi podělit o knihy, které jsem četla, a které ve mně zanechaly největší (pozitivní) dojem. Jsou to knihy, které jsem přečetla jedním dechem, a které aspoň trochu změnily můj pohled na svět, vtáhly mě do světa autorovy fantazie, donutily mě k zamyšlení nebo prostě jenom pobavily.


Bez Bázně A Hany

2. června 2011 v 1:08 | lenny |  deníček
2. května jsem se pozdě v noci vrátila z Brna, děsně unavená, ale připravená se tam co nejdřív vrátit zpátky. Z dalších dnů si toho moc nepamatuju. Jezdila jsem na farmu, to vím. A vzpomínám si, že jeden den na mě dolehla nějaká krize a nejdřív se mi zamotala tkanička do kola a já, i když jsem to na poslední chvíli uviděla, jsem sebou plácla do kopřiv, a ty mi popálily ruce tak, že jsem pak celou noc nemohla spát, pořád jsem se budila a mazala se Fenistilem.
Ten den se mi stalo dalších nepříjemných věcí víc. Kdyby to bylo ještě před rokem nebo dvěma, tak bych si začala stýskat a šla bych se schovat pod peřinu, protože bych neměla odvahu znovu se zvednout a znovu na to kolo sednout a pokračovat dál. A nejen na kolo... Dneska ji mám, a mám ji i díky lidem, které jsem během posledních dvou let potkala. Dneska jsem už bez bázně. Ale taky bez některých z nich... Přišli a zase odešli z mého života, ale napřed ho změnili, nebo spíš mě, to jak se na sebe dívám a jak si jdu za svými sny. DĚKUJU!
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.