Bez Bázně A Hany

2. června 2011 v 1:08 | lenny |  deníček
2. května jsem se pozdě v noci vrátila z Brna, děsně unavená, ale připravená se tam co nejdřív vrátit zpátky. Z dalších dnů si toho moc nepamatuju. Jezdila jsem na farmu, to vím. A vzpomínám si, že jeden den na mě dolehla nějaká krize a nejdřív se mi zamotala tkanička do kola a já, i když jsem to na poslední chvíli uviděla, jsem sebou plácla do kopřiv, a ty mi popálily ruce tak, že jsem pak celou noc nemohla spát, pořád jsem se budila a mazala se Fenistilem.
Ten den se mi stalo dalších nepříjemných věcí víc. Kdyby to bylo ještě před rokem nebo dvěma, tak bych si začala stýskat a šla bych se schovat pod peřinu, protože bych neměla odvahu znovu se zvednout a znovu na to kolo sednout a pokračovat dál. A nejen na kolo... Dneska ji mám, a mám ji i díky lidem, které jsem během posledních dvou let potkala. Dneska jsem už bez bázně. Ale taky bez některých z nich... Přišli a zase odešli z mého života, ale napřed ho změnili, nebo spíš mě, to jak se na sebe dívám a jak si jdu za svými sny. DĚKUJU!

Ale naštěstí mám pořád dost přátel, tolik, že si musím plánovat, kdy koho z nich navštívím. A ono mi to stejně moc nevychází, takže se střídají týdny, kdy se vidím hned s několika z nich, a kdy zase s nikým (pokud bych nepočítala paní šéfovou...). Takový víkend, kdy jsem poprvé po strašně dlouhé době neměla v plánu vůbec nic, byl druhý květnový. Ale i tu samotu na přemýšlení a odpočinek někdy potřebuju. Koukala jsem na Venkovského učitele, věnovala se domácnosti a chatovala se Snílky. Takže nakonec docela vydařený...

Zato ve středu 11. května jsem měla napilno. Z farmy jsem odjela ve 3, v doprovodu svýho ex objela Pardubice přes Koloděje, Veskou a Zminný, abych stihla do pěti hodin jít na dva různý úřady, kvůli poplatku za popelnice. A připadala jsem si jako Alenka v říši divů, když všechny ti úřednice, se kterýma jsem se potkala, byly extrémně milé a vstřícné, i když už jim měla končit pracovní doba. Hlavně ta tetovaná slečna na jedničce :)
Navečer jsem zašla ještě do knihovny a kouknout na Majáles. Zrovna tam zpívali o tom, že "nejkratší cesta do srdce muže vede mezi žebrama". Měla jsem v plánu si to užít, ale když se všude kolem vodily za ruku párky studentů a já myslela na to, jak je skvělý, že se mi podařily vyřídit ty popelnice, začala jsem si připadal nějak nepatřičně. Vyfotila jsem majálesový zátiší za plynovodem a šla domů, uvařit něco k večeři. A připadala si stará, nudná a osamělá...

V sobotu 14. května jsem se vypravila do Prahy. Přes Poděbrady, ČD se nás rozhodlo povozit po krajině. Jela jsem na veletrh Svět knihy, kvůli knihám samotným a taky kvůli lidem okolo nich. Potkala tam Jana Přeučila s paní, Ludvíka Vaculíka, Hanu Maciuchovou, Zdeňka Svěráka, Květu Fialovou, a spoustu dalších, vyslechla si krátkou přednášku profesora Luboše Kropáčka o islámské mystice a popovídala s Marií Brožovou, úžasnou rudovlasou malířkou a milovnicí pastelek. A viděla arabskýho kaligrafa, jednu motýlovílu a jednu slečnu, na jejímž těle vytvořil Forrest Wall živou ilustraci ke své knize Naturia (fotky na FB).

V neděli mě všechno začalo zmáhat, tak aspoň pořádný jídlo v podobě zeleniny a špaldy a salátu a domácího musli. Ale stejně jsem si v pondělí neodpustila další výlet, protože jsem mohla z farmy odjet dřív a počasí bylo tak akorát, sluníčko nepálilo, málem jsem zmokla, ale jenom málem. Z Ředic jsem to vzala na Komárov, přes Dašice, Kostěnice, Hostovice, Žižín, až do Černé za Bory a přes studánecký lesík domů... Moc pěkná projíždka, hlavně kolem Kostěnic a Hostovic se mi líbilo.

V úterý 17. května byl den boje proti homofobii, ale jak říkají v Tajemství: lepší než protestovat proti násilí a hladu je oslavovat soucit a hledat zdroje. A tak jsem nebojovala, ale udělala spoustu věcí, jako že jsem pracovala celý den na farmě (zasázely jsme 2000 sazeniček celerů) a pak si šla dát druhou směnu na zahrádku, tam zasela fazolky, cuketu, lebedu a zasadila bazalku, pak vyprala, umyla nádobí, napsala recenzi na Darkover a připravila hostinu (topinky, salát s ředkvičkama, kozí sýr a pivo s medovinou). Abych na sebe mohla být doopravdy hrdá. Yes, Im queer, and Im proud of it...

A ve středu jsem odjela za svými milými čaroději, až do pátku. Dostala tradičně výborný oběd, prošla se do blízkého lesíka, s malým čarodějem nafotila kozy i s novým přírůstkem, černým kozlíkem, přečetla celý Vlčí léto laponského mlynáře od Paasiliny, večer zašla s Čarodějkou na jedno řezaný a na lentilky... Já už ani nevím přesně, jenom vím, že jsem si tam odpočinula jako v lázních, jako pokaždý. A že jsem to tehdy potřebovala. Protože v sobotu už jsem znovu odjížděla do Brna...

"Příroda tvoří jenom samé originály. Vy jste taky přece každý jiný... A odlišnost je někdy past, a někdy to je dar. Podle toho, co s tím sami uděláme." (Venkovský učitel)
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 2. června 2011 v 23:35 | Reagovat

Pro mě jsou lázně udělat si zase čas přečíst si ty tvoje písmenka. Opravdově a živě mi z nich je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.