měsíc jahod a vlahých nocí

14. června 2011 v 2:01 | lenny |  deníček

Tentokrát jsem nevydržela v Pardubicích ani celej měsíc a už jsem zase spěchala do Brna. Ještě jsem v noci předtím uketlovala svoje první náušnice, abych se tím mohla v Brně (a tady) chlubit, a v sobotu 21. května vyrazila. Původně jsem se chtěla cestou stavit u babičky, abych jí popřála k narozeninám, který měla týden předtím, ale nezvládla jsem to. Na Moravu jsem přijela až navečer, a vlastně jediný, co jsem ten den stihla, bylo to, že jsem si nechala udělat od mamky pěknej letní sestřih.

V neděli bylo od rána pěkný vedro. Jela jsem do Židenic a odtud do Krpole a ještě kousek šalinou, až jsem dorazila do Sýpky, kde Lenka pořádala slavnost pro absolventky kurzů skupiny RahatLukum. Pomáhala jsem zdobit stoly a vyráběla a doplňovala mátovo-citrónovou limonádu a točila Jeníka a dívala se na ty krásný choreografie a krásný tanečnice.


Byl to únavnej den, pro všechny ("nevím jak to všechno zvládnu, znáš mě, buď vedle mě, a když bych nezvládala, vem mě za ruku..." "znám... budu... vezmu..."), tak jsem byla ráda, když jsme měly za sebou úklid sálu i pozdní návštěvu po skončení akce a konečně dorazily domů, se spícím Jeníkem v náručí...
Pak noční povídání a kouření na balkóně, lenivý dopoledne, v poledne jsem musela odjet do města, kde jsem si dala sraz s kmotrou, trochu se to protáhlo a pak jsem si šla koupit džíny do Vaňkovky. Znovu jsme se potkaly až někdy ve 4, šly do knihovny, na zmrzku a já pak pro budku pro ptáky (na farmu) do Veroniky, ještě do Lenčina tanečního kurzu a ještě si vpodvečer sednout na lavičku na petrovských terasách, a pak rozloučit a odjet. A tentokrát nadlouho.

V úterý 24. května mi zase začala práce. Skoro celej den jsme dělaly seno, bylo hrozný vedro, vzala jsem si trochu jinak vykrojený tričko než jsem zvyklá a krutě jsem si spálila do té doby neopálenou kůži, takže jsem do pátku spala na břiše a křičela, kdykoliv se mě někdo dotkl. Až dneska, po třech týdnech, můžu říct, že už se mi to skoro zahojilo.
Chtěla jsem si vzít volno, z Brna jsem se nevrátila nijak odpočatá a ještě tohle... Ale bylo seno, byl plevel v bramborách a začaly zrát jahody a odpočívat prý můžu o víkendu, žejo. No ale nakonec jsem to zvládla a můžu si říct, že jsem borec. Kdyby mě paní šéfová nechala simulovat, tak bych se nepřekonala a zůstala bych tam, kde jsem byla. Takhle jsem zase o kousek vyrostla... A namlsala se jahod, což se taky počítá.

Posledního května jsem bilancovala a potichoučku slavila - rok od chvíle, kdy jsem pochopila, co chci. Od té doby si za tím jdu. I když pomaličku, a možná ne úplně správně. A jakoby za odměnu se mi v noci zdál tak krásnej sen, že bych to líp sama nevymyslela. Jenom nevím, proč jsem v něm své milé říkala jménem, kterým volám na naši farmářskou fenku :)

2. června jsme měly na farmě poplach. Přijeli z televize (ohlásili se ani ne půl hodiny před tím), aby se zeptali, jak nás zasáhla ta okurková kauza. Natočili mě, jak sbírám jahody. A prostříhali do toho odpovědi lidí z Pardubic, že domácí zelenina je lepší než ta z dovozu, ale že ji nikde nemůžou sehnat. Haha... Jestli jste to neviděli, mají to v archivu na www.RTA.cz, Minuty regionu (Královéhradecký a Pardubický kraj) z 2.6., druhá část - Ekozemědělci.

Ještě že už byl konec týdne. Z práce a vedra jsem padala únavou... Vlastně nejen z práce. Každej den jsem ještě šla večer na zahrádku (připadám si jako workoholik, když přijdu z práce a jdu dělat to samý třeba až do půl desáté), nebo jsem vařila (jeden den byla koprovka a jindy zase zapečený brambory s kapustou) a pak třeba do jedné v noci vyřizovala pracovní i jiné, mnohem milejší meily. Až do pátku. V pátek jsem dostala SMS na rozloučenou a mohla se jít opít na Pernštýnskou noc.
Trochu jsem se bála, že budu po takovým týdnu tak vyřízená, že si to neužiju, ale zbytečně. Vyšla jsem až v 11, protože jsem skypovala s Babe, hned na začátku jsem do sebe kopla třešňovou medovinu, pak koupila kus ovčího sýra a sexy slamák a nakonec i prstýnek, ani nevím proč...
Prošla jsem všechny stánky s dřevěnýma a keramickýma a korálkovýma a všelijakýma věcičkama a na zámeckým nádvoří koukala na jeden z folklórních souborů a pak si koupila ještě budvar a proplítala se mezi všema těma ožralama a bylo mi fajn. Takhle ke koci bylo volněji než když tam jsou davy lidí. Viděla jsem prodavače trdelníků, kterej se předváděl po italsku (pozórrr, budu vytahovat, uno due tres... koukejte slečno jak je velkej...) a prodavače konopnýho piva, kteří byli tak zlití, že místo prodávání tancovali kolem stánku a zpívali sprostý písničky. Ani jsem se necítila sama, i když mi tam chyběla ta vnadná tanečnice z loňska...

V sobotu jsem se šla v tom novým slamáku projít na polabinský trhy. Pak odpoledne a ještě v neděli pracovala na zahrádce - tentokrát jsem vyplela takovej zarostlej kout a nasela tam novej trávníček. A celej víkend jsem jedla zeleninový karí a jahody. Protože jich máme spoustu - jeden den jsme měli ve skladu 35 kilo čerstvě sklizených jahod. Každej den jahodovej koktejl s kozím kefírem a čerstvej salát na oběd. Mňam! Mimo trhání jahod jsme ještě plely cibuli a sázely a trhaly výhonky z česneku. Taky mňam, nechápu proč to většina lidí vyhazuje...
Jenom mě to vedro a ta práce zase nějak zmohly. Když jsem jela v úterý 7. června domů, s kilem jahod v batohu, tak jsem únavou spadla z kola (když jsem zastavila v lesíku, abych si oddechla, tak jsem se překlopila a plácla sebou na zem) a místo jahod dovezla rovnou džem. Aspoň mi ubylo práce :) Ještě že jsem si na středu řekla o volno...
A tak si žiju sice trochu unaveně, ale zato v obrovské hojnosti a rozmlsanosti. V tu středu jsem sice promokla, ale když jsem se před bouřkou a uragánem schovala do obchodu, potkala jsem tam nádherný azurově modrý kraťásky a hned jsem si je koupila. Takže mám kraťásky, slamák a kilo zamraženýho jahodovýho džemu. A můžu se těšit, že tu budu za měsíc mít nejmilejší návštěvu z Brna, a mezitím že si užiju další jahody, ježdění na kole a ... třeba i něco, co vůbec nečekám...

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.

(Matka Tereza)


 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 19. června 2011 v 21:19 | Reagovat

Žiješ naplno, to se mi líbí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.