lammas

10. srpna 2011 v 3:04 | lenny |  deníček
Léto se překulilo přes svou polovinu, a věci začaly dozrávat stejně jako klasy obilí, rajčata a mirabelky kolem cest. Oslavili jsme Lammas, svátek první sklizně, hojnosti, kterou nám nabízí příroda, a radosti z ní. Svátek slunce v jeho plné síle, oslavu Lugha, boha s jasnou tváří, ochotného využít své zručnosti a moudrosti ve prospěch těch, kdo to potřebují...



Moje pardubická dovolená je u konce. Nemyslím tím teď ty čtyři dny, kdy jsem si tu chodila po městě, na hrad a na zámek, jako bych byla turista, kdy jsem nic nemusela, jenom jsem si užívala hojnosti dobrého jídla a milé společnosti. Myslím všechno co jsem kdy v Pardubicích prožila a měla. Utekla jsem sem na dovolenou, abych dozrála jako to obilí. Teď nastal čas sklizně, a já se vracím do mého rodného Brna, přesně tam, kde jsem skončila...
Ale ještě před definitivním přesunem si na poslední chvíli užívám, co to jde, i když už mě trápí neodbytný pocit, že už bych měla být jinde a žít úplně jiný život, než na jaký jsem si za poslední měsíce zvykla - a to přesto, že se mi tu žilo docela pohodlně. Nebo možná právě proto. Je čas se přestat schovávat. Je čas začít žít naplno...

Ale než se dostanu k tomu, co se mění, chci stručně napsat o pár věcech, který se staly... Tak, nejdřív asi pardubický go turnaj. Ne, úplně nejdřív tohle: objednala jsem si pár DVD z internetu, protože jsem moc chtěla vidět Boys dont cry. A nakonec mi došly všechny ty ostatní filmy, jenom tenhle jeden ne. Tak jsem si na FB postěžovala, nebo spíš řekla že bych ho chtěla. A dostala jsem ho hned druhej den, ještě s dalšíma dvouma filmama, a nejen to. Navíc i pozvánku na výlet a povzbuzení od Johanky. Řekla jsem si o to co chci a dostala jsem trojnásobně víc a ještě přídavek...
Pak turnaj. Docela se mi dařilo, vyhrála jsem 4 hry z šesti, porazila jsem i o 4 třídy silnější Kamču, takže postup o celou třídu nahoru. Super. A speciální cena za 40. místo - oficiální tričko turnaje a 4gigová fleshka k tomu. Super. A pak milej mladej novinář a příjemnej rozhovor pro Pardubický deník (http://pardubicky.denik.cz/ostatni_region/czech-open-turnaj-ve-hre-go-s-domaci-stopou.html). Ještě víc super... A strašně milí kamarádi ze všech koutů republiky - Dvořáčci z Jeseníku, Aleš z Prahy a Jurasimo z Brna. Prohlídka zámku, braní za kliku, večerní čajovnování a noční anime seance. Rozhovor a ujištění, že brněnští goisti už na mě čekají s otevřenou náručí... Super. Nejvíc jak to jde.
Nedělní mše a pak poprvé v životě do Potrefené husy, s Vláďou a Martinem. Radost ze setkání, popovídání a skvělýho jídla. Moje modrý kraťásky a rozpaky, trošku, když mi Martin říkal, jak mi to ten den slušelo. Jo, kdo zná Martina, tak asi chápe. Upito, taky jenom trošku, vážně i nevážně. Smích. Hodně smíchu.
Pak trochu oddech. Několikavečerní sledování Duny a Elfen Lied. Nyuu, nyuu... Tu roztomilou holčičku si člověk prostě musí zamilovat... A pak učení - tentokrát jsem zvládla motanicový uzlík a zapínání na kalotky. Přesun na Moravu, přivítal mě pouliční harmonikář hrající melodii z Amélie. Den u rodičů, půl dne sepisování životopisu pro obchůdek s potravinama, kde hledali prodavačku, a půl dne běhání po antikvariátech a korálkových a jiných obchůdkách, a pak k Topolíkům. Domácí tiramisu, smrt Amy Winehouse, výlet na přehradu, na parník, Boys dont Cry, cigaretka na balkóně, povídání dlouho do noci, zavařování broskví, Bridget Jonesová, a nakonec nejkrásnější objetí.
Po návratu do Pardubic jsem si zajela na farmu pro zeleninu a radu. Chtěla jsem upíct kváskovou buchtu. Chleba se mi předtím podařil, tak jsem se rozhodla vyzkoušet zase něco novýho, a podařilo se. Poprvé s hruškama a oříškama, podruhé s jahodama, kokosem a čokoládou. Mňam.
Pak výlet do Benešova, k sexuologovi pro papír, kvůli žádosti o zneplatnění církevního sňatku, abyste věděli a pořád se neptali :) Mají tam krásnej hřbitov, těšte se na fotky. Pak únava a čokoládovej absťák. Najednou to na mě všechno padlo. Den jsem se motala a skoro pořád jenom spala. Další dva dny polehávala a skoro nic nedělala Nabírala síly...
Výlet na kole. Ráno jsem sice přes mlhu neviděla na Kuňku a oči slunečnic marně vyhlížely k východu, ale odpoledne jsem se už projížděla po krajině zalité srpnovým sluníčkem a sklízela letošní úrodu. Mirabelky! Kukuřice! Ostružiny!
A nakonec ještě jeden výlet na Moravu. Bez podrobností. Fried Green Tomatoes. Detoxikace a nejlepší brněnskej gyros. Nestal se ze mě lev salónů, ale dětských hřišť. Doprovod na nádraží a rozbitý koleno. Noční mejlování. Sleepy Hollow a smajlíci. Podpora. Obrovská, neskutečně milá podpora..
Našla jsem práci, nebo si ta práce možná našla mě (podrobnosti napíšu příště). V sobotu mi odepsali, v pondělí jsem už šla na pohovor... Vlastně brali všechny, tak to nebylo nic těžkýho. Nástup nejlépe hned. Což pro mě znamená od pondělka. Ještě si tu musím po té dovolené uklidit. Sbalit svůj život do co nejmenšího ranečku, rozloučit se, udělat co jsem slíbila, a odjet... ne. Vrátit se. Do Brnaaaaaa!!!!!

Děkuju, děkuju, děkuju. Napíšu pro tebe román, to víš že jo...

Nastal čas sklizně toho, co jsem v posledních letech zasela...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.