povstaň, bakugane, a vyhyň se...

8. listopadu 2011 v 2:04 | lenny |  deníček
Naposledy jsem psala na lammas? Jak je to všechno strašně dávno... Všechno je jinak, i když už tehdy to k tomu nějakým způsobem směřovalo. Rozloučila jsem se s Pardubicema, který mi byly 10 let domovem, se svým bývalým bytem a bývalým životem, a rovnýma nohama jsem skočila do Brna. Mám práci a mám to, o čem jsem ještě před rokem ani neodvažovala snít - jsem na cestě k životu, jakej jsem si přála. Jsem někde na půl cesty, nebo možná už na tři čtvrtě, ale nevadí mi, že ještě pořád nejsem TAM. Hlavní je, že se pohybuju správným směrem. Rostu. Zraju. Jdu...

Pokud vás zajímá, co vlastně dělám, tak odpovídám, že výživového poradce. Protože mě všechno kolem zdravého životního stylu bavilo už skoro od dětství,třeba jsem pracovala jako hlavní zdravotník na dětských táborech, znám každou léčivou bylinku, zajímá mě jak zdravě jíst, jaký vitamíny potřebujeme a na co, zajímá mě biozemědělství a fair trade, no prostě všechno okolo. Takže jsem zabrousila to těchto vod, nejdřív jsem to zkoušela v bioprodejně, a nakonec jsem se pustila na volnou nohu. Začala jsem chodit na školení a zjišťovala, že vlastně spoustu z toho už vím a víceméně dodržuju, takže mě ani nepřekvapilo, když jsem vlezla na náš diagnostický přístroj a zjistila, že mám všechno pěkně v pořádku, dokonce že si moje tělo myslí, že je mi 17 místo skutečných třiceti. A vlastně si to nemyslí jenom moje tělo, ale i všichni okolo mi tipují něco kolem 22 let. Za poslední rok jsem omládla, jako by celý to moje pardubický dobrodružtví vůbec neproběhlo a mě ten čas někdo zase vrátil. Ale ono proběhlo a já jsem ráda za každou zkušenost, kterou jsem v té době načerpala. A stejně jsem ráda i za to, když musím ukazovat občanku, když mi těch 30 nikdo nechce věřit, a když mi všichni znovu říkají "slečno", popřípadě "mladý pane", protože někdy mi nechtějí věřit ani tu slečnu. Hihi.
No a tak jsem začala radit lidem, co mají dělat, aby byli taky tak mladí a spokojení jako já. Většinou jim radím, že mají začít pořádně a pravidelně jíst, což je vždycky strašně překvapí, protože čekají spíš opak, že jim jíst zakážu. Jenomže já nechci, aby se holky trápily s tím, že jim někde přebývá "špíček", protože vychrtlá anorektička se stejně nikomu nebude líbit, dokonce ani sama sobě ne. Já chci, aby nastartovaly svůj metabolismus a aby se začaly mít rády tak jak jsou. Protože dobře živený a spokojený tělo si už tu váhu vždycky upraví samo....
Ne, zjednodušuju. Samozřejmě že když mi přijde pán který váží 130 kilo, tak mu budu říkat něco trochu jinýho. Tohle byl takový povzdech nad těma 52kilovýma holkama, který chtějí hubnout, i když vůbec nemají proč. Jinak vypočítám, kolik kilo tuku by mělo jít dolů a co dalšího by se mělo upravit, a pak hlídám, jestli jde všechno tak jak má. Do toho jsem začala dělat i kosmetiku (nemyslím líčení, ale čištění, masky, hydratace a tak), protože to je voňavá a milá práce, protože se to všem dámám strašně líbí, jak si je tam tu hodinu hýčkám, a já mám taky radost, a tak dokola. Moje šéfová mě podezřívá, že se na každou klientku chystám jako kdybych měla mít rance, jak tam zapaluju vonný svíčky a připravuju pohoštění a počítám minuty a těším se. Takže můžu říct, že jsem se skutečně našla a že si ten život strašně moc užívám.

No a ještě stručně co se všechno dělo: s českou kotlinou jsem se rozloučila výletem do Hradce za Suss a na pražský Prajd. Přesně v půlce srpna jsem zabalila batůžek a začala pracovat v Brně. Teda spíš učit se, ale hned od začátku jsem se pokoušela i získávat klienty, což mi samozřejmě nešlo, neuměla jsem s lidma mluvit, ani jsem si nebyla jistá v tom, co jim vlastně říkat. Dnes už mám tolik znalostí a dovedností, že se nebojím vůbec ničeho, a vím, že můžu skutečně pomáhat. Což je to, co jsem vždycky chtěla.
Na konci srpna jsme se pracovně poflakovali kolem brněnské přehrady a odpoledne jsem se potkala s Rút, když přijela z Prahy, druhej den jsem byla na školení v Olomouci, a další den v Olešnici, kde jsem se snažila uhlídat 12 dětiček, který přišly popřát Jeníkovi k pátým narozeninám. Hned potom jsem chytla první detoxikační chřipku, ztratila jsem na týden hlas, lehla a nepracovala.
Pak jsem se pokoušela získat víkendovou brigádu v bystrckým fitku, ale nějak to nedopadlo. Vyřídila jsem si všechny formality jako šalinkarta, VZP, sociálka a živnosťák, zajela k babičce, zašla si zahrát go do Ymky, a na rok přesně ode dne, kdy jsem se rozloučila s pardubickým domem dětí, jsem prožila nádhernej víkend v lužáneckým parku, kde se Lenka učila točit poiky a hořící vějíře a já si hrála s Jeníkem a bylo krásný počasí a bylo to fajn. 20. září jsem nám nadělila dárek - koncert Hradišťanu v modlitebně českobratrské církve. Na zdi tam měli nápis "nepochybuj, toliko věř", a já asi skutečně přestala pochybovat o tom, jestli můžu nebo nemůžu žít tak jak chci a s kým chci, protože prostě žiju, nebo se k tomu aspoň celkem rychle propracovávám. Za další tři dny jsem se domluvila s kamarádkou kamarádky na podnájmu v Bystrci, kousek nad přehradou, a hned druhej den jsem tam prožila první noc.
Na svátek svatýho Václava jsem si udělala výlet do Pardubic, trochu nostalgicky jsem se prošla podél Chrudimky, kudy jsem chodívala na pracák, a zase krásně vyšlo počasí. Den potom jsem se nechala ostříhat nakrátko, jakože skoro úplně nakrátko, a o dalších pár dnů později jsem zašla na sérii vystoupení a koncertů v jeskyni Výpustek. Bylo to naprosto skvělý, až na tu hroznou zimu, která mi společně s detoxikací pomohla k druhé ztrátě hlasu, na další týden. Nijak mě to ale nezabránilo v tom, abych zakončila měsíc a půl trvající firemní školení Cell group, a to úspěšně napsaným testem. Ani nepíšu o všech těch dalších pracovních školeních, úspěších a neúspěších, o tom jaký zajímavý lidi každej den potkávám a jaký zážitky mám. I když první opravdoví klienti, kteří nebyli moji známí ani příbuzní, přišli teprve nedávno, až skoro na konci října. První. Opojnej pocit že se mi moje investice začínají vracet, že se to přece jen rozjíždí a že jsem schopná poradit a vést.
A hned potom další výlet směrem do Pardubic, cestou relax u Čarodějů, stromoví skřítci a "povstaň bakugane a vyhyň se" a noční výlet na kadibudku. Doufám, že se tam zase brzo vrátíme, i když vůbec netuším, kdy zase budu mít aspoň ty 3 volný dny. Nojo, být sám svým zaměstnancem je tak trochu náročnější než flákat se po poli. Tak ještě najít poklad a dát si zapečený brambory a koukat na Mrazíka a pak spěchat na vlak zpátky do Brna. Druhej den druhý školení od NutriAcademi, kde se mi taky zalíbilo. Všechno se mi zalíbilo. No a na začátku listopadu jsem začala s kosmetikou a s rekvalifikačním kurzem. A za pár dnů bude úplněk, svatý Martin a Moon Tribe fest, takže jestli si tohle čte někdo z Brna, zvu vás na sobotní večer do divadla Bolka Polívky na orientální tanečnice, a taky na tu kosmetiku ke mně. Prostě k nám. Máme vás rádi :)





 


Komentáře

1 ByronErabs ByronErabs | E-mail | 9. června 2017 v 1:08 | Reagovat

knockout horripilation audition air bimalleolar fracture gingival flap area transitionis amygdalopiriformis  <a href=http://www.tee-2-green.com/aties/cheap-chewbacca-costume>http://www.tee-2-green.com/aties/cheap-chewbacca-costume</a>  corticobulbar ending brachiocephalic (arterial) trunk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.