Report z VeganFestu

20. března 2013 v 13:18 | Lenny |  deníček

V první polovině března proběhl v Brně VeganFest.




Kdo mě zná, ví že se o zdravé jídlo zajímám někdy od svých dvanácti let a že zhruba od té doby si (aspoň občas) vařím vegetariánská jídla podle kuchařky, která je dnes už ve stavu ohmataného a rozpadajícího se salátu. Takže jsem už 20 let "občasný vegetarián" - někdy mi to vydrží i rok, někdy se pod vlivem okolí vracím k tomu, že si dám i to maso. Obvzlášť ryby nebo kuře. Prostě proplouvám životem a myslím hlavně na to, abych vůbec něco k tomu snědku sehnala a ty etické věci okolo moc neřeším, i když o nich vím. Což přestávám pokládat za správné.
Jenže věci se musí měnit postupně - to také učím svoje klienty, když s nimi mluvím o zdraví a jídle. Zásadovost je mi vlastní, ale v první řadě jsem potřebovala vyřešit zásadovost ve vlastním životě, pak v životě někoho, na kom mi záleží a patří do mého živočišného druhu. A teď? VeganFest mi vrátil před oči všechno co jsem věděla už před těmi dvaceti lety a v různých životních obdobích jsem to různě naplňovala, různě se tomu přibližovala a vzdalovala a řešila a neřešila. Je čas?

Času je vždycky málo. Nakonec jsem z celého programu zvládla jen několik veganských přednášek. Navíc jsem totiž uspořádala jednu přednášku vlastní a zašla na sraz blogerů v Chajovně, kde jsem taky o tomto tématu popovídala.
Zaprvé jsem si nemohla nechat ujít moje oblíbené Vegan Fightery na Skleněnce. Svou úžasnou kondicí dokazují, že veganství rozhodně není překážkou k tomu, aby člověk dělal sport (třeba thai box nebo bodybuilding) na nejvyšší úrovni a k tomu se věnoval dalším činnostem - chodil do práce, zkoušel s kapelou, vychovával děti atd. Navíc je z nich cítit určitá moudrost a pokora. Síla je v soucitu...
Zadruhé hned po Vegan Fighterech začal mluvit Vladimír Futák, trenér karate a otec dvou malých veganů. Zatřetí jsem se musela hluboce zamyslet na přednášce Mgr. Martina Jelínka v Kupé Orient s hóóódně dlouhou diskuzí - o tom že nepotřebujeme ani mléčné výrobky a o tom že nakonec je vše jen informace nesená energií a že i půst je důležitá složka jídelníčku. A mě to všechno začínalo zapadat, protože to všechno už jsem vlastně věděla. Jenomže mít znalosti nestačí. To je právě to, co učím ty svoje klienty... Důležitá je praxe, vytvoření návyku a život.
Začtvrté jsem zůstala "uvytržení" z minimalistické přednášky "Etické veganství bez výmluv a život s malým veganem", kterou měla Jitka Urbanová opět na Skleněnce. Takhle vypadá život bez kompromisů. Paní měla na ruce vytetované 269. Je to odkaz na 3 mladé lidi z Izraele, které ty věci kolem "produkce masa" nenechaly lhostejné. Holokaust stále ještě neskončil...
A zapáté Michal Kolesár v raw veganské restauraci Kiwi. Dospělej namakanej chlap, kterej skoro brečí, když vypráví o hrůzách, které viděl a které my vidět nechceme, a na které má jedinou odpověď: ber slepici a běž. Než tohle odsoudíte (jako jsem to měla tendenci odsuzovat i já), doporučuju pročíst jeho eseje.


Takže je čas? Myslím že ano. Zvlášť když jsem potkala tolik lidí, kteří jsou v tomto zásadoví a navíc i zdraví a v kondici. Přechod k vegetariánství (a možná později i k veganství) je pro mě pouze přirozeným dalším krokem na cestě ke zdravějšímu jídelníčku, zdravějšímu tělu a zdravější duši.

Zdravím všechny na všech cestách. Důležité je to že jdeme.


 


Komentáře

1 zelenkovi zelenkovi | 20. března 2013 v 21:35 | Reagovat

Ahoj Leni, zajimave. Jenda zdedil autoimunitni potize, takze u nas nakonec zvitezila makrobiotika. Maso, vejce, mliko nam netreba, ale krome lustenin, obilovin a zeleniny jime ryby, kazdy tyden. Myslim,ze nemaji az tak tezky udel, v rybniku:)Tak pa, nekdy se stav v Mejte.

2 Lukáš Lukáš | E-mail | Web | 1. června 2013 v 15:03 | Reagovat

Zdarec...

[1]: budete se možná divit, ale to nejdůležitější co rozhoduje o tom zda je či není někdo nějak nemocný, je genetická informace v člověku obsažena.

Bohužel byly i takové případy, kdy někdo například jedl jak nejzdravěji bylo možné a přesto zemřel na nemoc která by se mu z jeho stravy neměla stát :) No bohužel. Takže... genetika.

3 Adelaine Adelaine | Web | 20. března 2014 v 20:30 | Reagovat

Taky jsem tam byla, jen na jednu přednášku bohužel - jujujuj - protože to mám daleko a tak dále, ale chtěla jsem se hlavně podívat, jak to tam probíhá atd. Doufám, že to alespoň někoho obrátilo taky na veganství, ty vegan dortíčky byly božííí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.