knihovnička

vlčí léto laponského mlynáře

14. července 2011 v 23:41 | lenny




Kniha popisuje sever Finska krátce po druhé světové válce. Tehdy se do mlýna na řece Suukoski přistěhoval vysoký chlapík jménem Gunnar Huttunen. Od začátku se mu místní posmívali, pátrali po jeho minulosti, naslouchali jeho žertíkům a obávali se jeho chmurných nálad. A odsuzovali ho a považovali za blázna, protože když ho popadl hluboký žal nebo naopak velká radost, tak vyl jako vlk.

nejlepší, co jsem četla

8. června 2011 v 2:36 | lenny

Zdravím všechny knihomoly! Chtěla bych se s vámi podělit o knihy, které jsem četla, a které ve mně zanechaly největší (pozitivní) dojem. Jsou to knihy, které jsem přečetla jedním dechem, a které aspoň trochu změnily můj pohled na svět, vtáhly mě do světa autorovy fantazie, donutily mě k zamyšlení nebo prostě jenom pobavily.

Darkover

17. května 2011 v 23:28 | lenny

Sci-fi mě nijak zvlášť neláká, raději bych se začetla do fantazy nebo do knížky, která mě donutí se zamyslet nad současným postmoderním světem, nad krásou přírody a sama nad sebou, ale sci-fi ze série Darkover od Marion Zimmer Bradley je výjimka. Technická pokročilost civilizace tady není hlavním tématem a nikdo ji tu neopěvuje, spíš naopak. Autorka se neustále vrací k tomu, že život bez technických vynálezů (by) byl opravdovější, a že využívání techniky a spoléhání na vědu ubíjí některé lidské schopnosti - hlavně intuici, schopnost vnímat jeden druhého, schopnost žít v souladu s přírodou a schopnost milovat a naplno prožívat svoje city a pocity...

hluboko v lese

15. února 2011 v 7:37 | lenny
hloubení


V dalším pokračování cyklu knih o tajemném Ryhopském lese rozehrává Holdstock příběh, který je ještě složitěji strukturovaný než ty předchozí. Hned od prvních řádků nás vrhne přímo do děje, do zelené katedrály vystavěné ze snů malého chlapce, který se v lese ztratil. Do jeho snů, obav a vzpomínek, ke kterým ho přivádí konejšivá trnitá náruč jeho přítelkyně Cesmínky. Jenomže chlapcovy sny jsou pokřivené a vytvářejí nebezpečí pro ostatní obyvatele lesa.

cesta do hlubin lesa

30. března 2010 v 22:25 | lenicka
lavondyss

Lavondyss je druhá kniha o tajemném Ryhopském (neboli Shadoxkém) lese. Nenavazuje přímo na první Les mytág, ale některé postavy (Harry Keeton, Wynne-Jones), prostředí (starý srub), a hlavně procesy (vznik mytág) jsou zde stejné, jenom možná trochu rozvinutější. Oproti Lesu mytág ubyla sci-fi složka (pseudo-vědecké vysvětlování vzniku mytág) a přibylo tajemného, magického nádechu, různých rovin mýtů a propletenosti příběhu.

čarodějky zasahují

24. září 2009 v 11:46 | lenicka
některé čarodějky se scházejí na sabatech...
jiné se mezi tím ještě pletou do chodu království...

Šestá kniha z řady Úžasná Zeměplocha a zároveň první, ve které se jako hlavní postavy objevily tři čarodějky z hor Beranní hlavy - Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková (tedy pokud nepočítáme úlohu Bábi Zlopočasné v Čaroprávnosti). Čarodějky se pravidelně schází u bludného menhiru na vřesovišti na hranici tří vesnic, ve kterých působí. Magráta k tomu nosí domácí buchty a čaj a stařenka kapku něčeho ostřejšího...
Když vévoda Felmet zabil Verence, krále Lancre, nebylo to nic zvláštního. Tak to u králů chodí. Ale nový král nemá svoje království rád. A království nemá rádo nového krále. A vévoda také není jako nový král šťastný. Neustále si připomíná Verencovu krev na svých rukách a jako blázen se ji snaží zbavit. Znovu a znovu a drsněji. Tohle nebyla legrace, spíš psycho. Občas úplně nechutné psycho. Ale zpátky k čarodějkám.

chaotický zelený dům

7. března 2009 v 23:26 | lenicka

Na doporučení jedné fanynky latinskoamerické literatury jsem si chtěla přečíst knihu Zelený dům od Mario Vargase Llosy. Očekávala jsem asi něco ve stylu Gabriela Garcíi Márqueze, a protože to nebylo úplně ono, byla jsem trochu zklamaná. Nebo možná i proto, že knížka s tak chaoticky propleteným dějem by se měla číst v klidu a několikrát po sobě, a ne narychlo jako já.

základní kniha o programování

4. března 2009 v 9:00 | lenicka
Není to zrovna beletrie, přesto se kniha Algoritmy a štruktúry údajov ocitla v této rubrice. Nejsem žádný technik ani matematik, tak jsem si ji jenom prohlídla, abych přišla na to, o čem vlastně to programování je. Místy jsem tomu rozuměla, místy skoro vůbec, ale pomohla mi, abych si dokázala představit, co všechno programátoři řeší.

noruwei no mori

12. října 2008 v 21:01 | lenicka

Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem během několika hodin. Zaujala mě hned od první stránky. Jednak silným příběhem, jedna je mi blízká i tím, že líčí každodenní problémy studentů univerzity, i když těch japonských. Ty obyčejné problémy jsou ale všude stejné: jak si získat brigádu na pár dnů v týdnu, jaké jídlo si dát v menze, aby člověk moc neutratil, ale aby nemusel jíst každý den nudle bez chuti; kde bydlet a jak vycházet se spolubydlícím na koleji, jak na sobě nedat znát, že nepatřím do stejně vysoké společenské vrstvy jako jiní žáci na výběrové škole, jak se postarat o umírajícího otce, jestli vyhledávat sex na jednu noc, když není v dosahu žádná přítelkyně atd.

začátek a konec (Okraj) Zeměplochy

4. října 2008 v 22:44 | lenicka

Poslední den strávený v práci jsem si přečetla vůbec první knížku z cyklu Zeměplocha Terryho Pratchetta Barva kouzel. Protože tato knížka seznamuje čtenáře s podobou Zeměplochy a s tím, jak to na ní valstně chodí, zkusím o tom napsat i já.
Zeměplocha odpovídá představám o Zemi z mýtů a legend. Je plochá, stojí na hřbetech čtyř slonů a ti zase na zádech želvy, Velké A'Tuin, jejíž oči mají velikost moří. Vědci a dobrodruzi království Krull se jednou spustili přes Okraj a želvu viděli. Jedinou záhadou tak zůstává, jakého pohlaví želva je. Okraje Zeměplochy tvoří oceán, který přepadává přes okraje volně do vesmíru. Nad ním se klene duha Okrajka. Na Zeměploše neexistuje sever a jih, ale střed, okraj, posměr a protisměr (vzhledem k rotaci Plochy). Slunce je malé a obíhá Plochu. Uprostřed je pilíř, který podpírá nebeské sídlo zeměplošských bohů - Slepého Ia, Krokodýlího boha Offlera, boha vánků Zefíra, Osudu a Dámy. Ti se spolu vsázejí a hrají o osud obyvatel Zeměplochy. Rok má 8 ročních období, týden 8 dnů a barevné spektrum 8 barev. Tou osmou barvou je oktarína, barva kouzel, fantazie a imaginace.
 
 

Reklama

Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.